VÁNOCE V DĚTSKÉM DOMOVĚ
Mamka s dcerou spolu připravují štědrovečerní salát, mladší bráškové s chutí testují, jestli perníčky chutnají dost „ perníkově“, taťka montuje světýlka na vánoční stromeček, babička s dědečkem vesele přihlížejí. Poté se společně všichni sejdou u štědrovečerního stolu jako jedna velká rodina. A až zazvoní zvoneček, honem se utíká ke stromečku, kde se rozbalují dárky, které si jeden druhému nadělili. Vánoce, svátky, kouzelné dny, kdy má rodina jednoduše držet pospolu. Máme rádi dny, kdy můžeme společně trávit okamžiky, které voní po hřebíčku a pryskyřici. Mnohdy se to pro nás může stát samozřejmostí, proto je důležité si uvědomit, že v některých místech na světě tohle možné není.
Třeba v Dětském domově ve Smolině. Jezdím kolem této budovy dennodenně stejně tak, jako potkávám děti odtud. Často si všímám, že se lidé na tyto děti dívají skrz prsty s tím, že jsou jiné než všechny ostatní, které bydlí v té „ opravdové“ rodině. Ale říkám si pro sebe, proč je tomu vlastně tak?
Ano, některé z nich neměly takové štěstí a narodily se s nějakou mentální poruchou, která jim bohužel brání v plnohodnotném životě – například tomu navštěvovat stejné základní a střední školy. Místo toho je v tomto dětském domově také jejich vlastní škola. Nebo ty, které jsou naprosto zdravé, pouze ne vlastní vinou musely opustit svoji rodinu z mnoha důvodů, a našly umístění tady v dětském domově, kde jsou šťastnější. Přesto jsou nám úplně podobné. Už několikrát jsem si uvědomila, jak musí být těžké být vychovatelkami v domově, kterým děti říkají tety. Nevím osobně, jak to „ tety“ mají, ale přece práce s dětmi ze základní školy a s dětmi