VÁNOCE V DĚTSKÉM DOMOVĚ
Mamka s dcerou spolu připravují štědrovečerní salát , mladší bráškové s chutí testují , jestli perníčky chutnají dost „ perníkově “, taťka montuje světýlka na vánoční stromeček , babička s dědečkem vesele přihlížejí . Poté se společně všichni sejdou u štědrovečerního stolu jako jedna velká rodina . A až zazvoní zvoneček , honem se utíká ke stromečku , kde se rozbalují dárky , které si jeden druhému nadělili . Vánoce , svátky , kouzelné dny , kdy má rodina jednoduše držet pospolu . Máme rádi dny , kdy můžeme společně trávit okamžiky , které voní po hřebíčku a pryskyřici . Mnohdy se to pro nás může stát samozřejmostí , proto je důležité si uvědomit , že v některých místech na světě tohle možné není .
Třeba v Dětském domově ve Smolině . Jezdím kolem této budovy dennodenně stejně tak , jako potkávám děti odtud . Často si všímám , že se lidé na tyto děti dívají skrz prsty s tím , že jsou jiné než všechny ostatní , které bydlí v té „ opravdové “ rodině . Ale říkám si pro sebe , proč je tomu vlastně tak ?
Ano , některé z nich neměly takové štěstí a narodily se s nějakou mentální poruchou , která jim bohužel brání v plnohodnotném životě – například tomu navštěvovat stejné základní a střední školy . Místo toho je v tomto dětském domově také jejich vlastní škola . Nebo ty , které jsou naprosto zdravé , pouze ne vlastní vinou musely opustit svoji rodinu z mnoha důvodů , a našly umístění tady v dětském domově , kde jsou šťastnější . Přesto jsou nám úplně podobné . Už několikrát jsem si uvědomila , jak musí být těžké být vychovatelkami v domově , kterým děti říkají tety . Nevím osobně , jak to „ tety “ mají , ale přece práce s dětmi ze základní školy a s dětmi