Student's Times 2014-2018 2017/17/05 osmé číslo | Page 5

DRUHÝ DEN ráno jsme odjeli autobusem do školy, kde jsme se potkali s ostatními českými i německými
kamarády. Navštívili jsme hodinu matematiky, francouzštiny, zeměpisu a náboženství. Bylo to jiné, než na
co jsme my Češi zvyklí. Překvapilo nás například to, že mobilní telefony se nesmí používat ani o přestávkách,
že po třetí hodině celá škola vyjde ven, kde svačí a odpočívají a v hodinách se hlásí zvednutým ukazováčkem
nad hlavou. Po škole jsme byli provedeni městem Isny, kde jsme viděli zbytky zdí, kostel a různé barokní
stavby. Po prohlídce jsme se rozloučili s ostatními a pro mě a Sandru přijela mamka. Doma jsme šli pomoct
do kuchyně s přípravou pizzy. U práce jsme vyprávěli jejím rodičům, jaký byl náš den, a učila jsem je říct pár
českých slov. Hodně jsme se u toho nasmáli a byla jsem ráda, že jsem u lidí s podobným humorem.
TŘETÍ DEN ráno jsme se opět všichni setkali u školy a odjeli autobusem do města Schwangau. Cestou jsme
viděli krásné louky plné pampelišek, za kterými v dálce vykukovaly Alpy. Vyšli jsme na místo, z kterého jsme
viděli jezera, přírodu, pod námi tekoucí vodopády a zámek Neuschwanstein, do kterého jsme šli na prohlídku.
Dostali jsme českého průvodce do sluchátek a všichni si připadali jako v pohádce. Byly zde krásné komnaty,
obrazy, erby a hlavně labutě, které byly vyobrazeny snad desetkrát v každé komnatě. Po prohlídce jsme
odjeli navštívit město Kempten, kde jsme si prošli zajímavé památky, jako je protestantský kostel a obrovský
barokní katolický kostel. A nakonec jsme dostali rozchod. Šli jsme se najíst, navštívili jsme Euroshop a jiné
obchody. Byli jsme celkem unavení, ale užívali jsme si teplo a slunce, které nám dodávalo trochu energie.
Po příjezdu domů jsme se se Sandrou navečeřely, dívaly se na film Sám doma v němčině, a nakonec úplně
unavené šly spát.
PŘEDPOSLEDNÍ DEN jsme odjeli k Bodamskému jezeru, ale ještě předtím jsme zastavili a šli na větší
výšlap. Ranní sluníčko nám zpříjemňovalo pohled na okolí. Stoupali jsme do prudkého kopce po úzké
asfaltce a došli jsme na kopec ve výšce 1190 m. Nasvačili jsme se a čekala nás cesta dolů, ale tentokrát na
bobech! Byla zde nejdelší bobová
dráha v celém Německu. Na
bobech se sedělo po dvou a celou
cestu dolů jsme se jenom smáli a
hlasitě křičeli. Bylo to šílené, ale
upřímně – šla bych znovu. No a po
tomto nezapomenutelném zážitku
jsme
odjeli
do
města
Friedrichshafen u Bodamského
jezera. Navštívili jsme muzeum
Zeppelin, ve kterém jsme se
dozvěděli
plno
informací
o
vzducholodích. Venku nad našimi
hlavami dokonce jedna létala a
bylo zajímavé ji pozorovat.
Pociťovali jsme únavu a hlad, tak
jsme si dali boloňské špagety
s výhledem na jezero s Alpami a
odjeli zpátky do Isny, kde nás
čekala rozlučková party. Byla to menší hospůdka, kde naši němečtí rodiče nachystali plno jídla a pití. Všichni
se najedli, zapnuli jsme hudbu a šli jsme tančit. Naučili jsme je Zorbu a skvěle jsme se u toho bavili. Dokonce
i učitelé si zatancovali a zasmáli se společně s námi. Když už bylo moc hodin, přijeli pro nás rodiče, kteří nás
odvezli domů, kde jsme se sbalili a povídali o celém dni. Bylo to úžasné! Moc jsem si to všechno užila, ale
byla jsem tak unavená, že jsem usnula ani nevím jak.
BRZO RÁNO jsem se naposledy dala německou snídani a odjeli jsme na nádraží do Kemptenu, kde jsme
se dlouho loučili a děkovali za všechno, co pro nás udělali. My Češi jsme nasedli v 5.40 do vlaku a čekalo
nás 14 hodin jízdy. Ale naštěstí jsme byli naplněni novými zážitky a měli si o čem povídat.
Čas strávený v Německu byl pro nás všechny obohacující a děkujeme všem, kteří se jakkoliv podíleli
na našem pobytu. Mohli jsme vidět kus světa, a hlavně zkusit něco nového, než na co jsme zvyklí.
R. Šobáňová, 1.A