VZKAZ Z VYSOKÉ
Čau, zdravím všechny studenty ve školních lavicích na gymplu. Jsou to přesně 4 roky, co jsem na této škole maturovala. Na jednu stranu mám pocit, že to bylo včera, ale když si uvědomím, jak se můj život od té doby změnil, tak mi přijde, že od té doby muselo uběhnout minimálně 100 let. Rozhodnutí, které jsem před čtyřmi roky učinila, bylo nejdůležitější za můj dosavadní život a já se tehdy rozhodla správně. Na střední jsem prolézala do vyšších ročníků fakt o fous, protože mě škola vůbec nebavila a musela jsem studovat, co mě absolutně nezajímalo, a já se jenom flákala, a proto jsem si vysokou školu vybrala vyloženě podle toho, co mě na střední vždy bavilo a zajímalo, a to bylo umění. Dostala jsem se na Univerzitu Palackého v Olomouci obor dějiny výtvarných umění. Najednou jsem patřila ve třídě třiceti studentů mezi ty nejlepší, protože jsem se konečně věnovala tomu, co mě vážně bavilo. Tento krátký článek píšu z Tančícího domu z Desing Weeku v Praze, kde pomáhám kamarádovi s projektem We are Ferdinand. Je pravda, že bych teď měla sedět ve škole za stolem a psát si poznámky z přednášky předmětu Památkové péče v archeologii. Dělám si, co chci, plánuji si svůj čas ve škole, jak chci já, chodím na párty a jsem ten pravý student se vším všudy, že někdy pomalu nemám peníze ani na jídlo. Ale mám pocit, že je to jen díky tomu, že jsem si právě vybrala láskou a ne rozumem. Momentálně jsem ve čtvrtém ročníku a moje vášeň propadla moderní architektuře. Svoji bakalářskou práci jsem věnovala mému milovanému rodnému městečku a psala jsem komparaci vil od Huberta Gessnera a Bohuslava Fuchse. Diplomovou práci budu psát na architekturu dvacátého století ve Valašských Kloboukách a představa, že za rok končím s titulem magistra, mě dělá smutnou a dost silně uvažuji nad pokračováním doktorandského studia. Před týdnem jsem se vrátila ze Švýcarska a Itálie, kde jsem byla se školou na exkurzi po důležitých památkách, především architektonických. A to moje studium zase akorát umocnilo a opět jsem si o trošku jistější, proč tu školu studuji. Z mého popisu to vypadá, jako kdyby studium na vysoké škole byl sen a procházka růžovou zahradou. Je tomu naopak a za tou vysněnou pohodičkou se skrývá učení na zkoušky, hodiny a hodiny strávené v knihovně při psaní bakalářky, a hlavně hromada stresu a okousané nehty až do krve. Ale ta všechna dřina za to opravdu stojí. Tento vzkaz k vám směřuji, protože jsem vám chtěla přiblížit studium na výšce, které může člověka opravdu bavit a naplňovat a není to pro něj každodenní nudná rutina.
Takže vybírejte srdcem ❤
Lucie Janošíková, studentka čtvrtého ročníku DVU