„…ve velkém městě je možné víc vidět a
v malém víc slyšet.“ - Jean Cocteau
Jsou všude okolo nás, vznášejí se a jsou
stále zvětšovány. Pomluvy. Jedno slovo
navíc a jsou větší, člověk člověku, lež ke
lži. Rychlost blesku, takřka světla, utíkej
prozradit svůj nový klevet. Jen utíkej,
nebudu ti bránit, vím, činí tě to
šťastným. Nemá to cenu, vlastně nemáš
cenu. Vezmi si koště a zameť svůj práh,
vezmi si vidle a kydej špínu, ne však na
bezbranné, zamysli se. Nic nevíš, nevíš,
co činům zoufalým předcházelo, nevíš,
kolik ran utrpělo bezvládné tělo. Jsi
soudce,
co
nechce
slyšet
slovo
obžalovaného. Malé srdce, velká huba,
malá mysl, velká pomluva. Nesuď,
nechceš-li být souzen, nemluv, nechceš-li
být zostuzen. Raději mlč, nic se ti
nestane, když svou pravdu necháš si pro
sebe, neubližuj, nekárej, není už pomoci.
Co se stalo, státi se mělo a ty tlučhubo
nepokoušej se rozhlašovat další křivé
slovo. Jsi falešný jako kočka, horší než-li
chtivý blázen, další pomluva už letím,
utíkám, přetrhnu se jako láhev vody
mrazem, abych další eso z rukávu mohl
sázet. Víc hlav, víc ví, víc závistivých
úst, víc pomluví.
T. Fojtů,3.G