interview
Jako všechno
má i naše
současnost
odvrácenou
tvář, kterou
způsobila
neochota
dotáhnout
spoustu věcí
k lepšímu,
přehlížení
sociálních
problémů,
lhostejnost.
zodpovědná, bezvadná kamarádka. Do
posudku jsem napsala všechny možné
důvody, proč by právě ona studovat měla,
s kolegy jsme hledali každou maličkost,
která by jí mohla pomoci. Doporučení ke
studiu od okresního výboru KSČ stejně
nedostala – rodina byla věřící a ve městě
se to vědělo. nezapomenutelné a přála bych každému,
aby si na chvilku mohl tehdejší náladu
zažít.
17. listopad v rodině slavíme nejen při
kulatých výročích. Scházíme se s kamará-
dy a našimi dětmi v Praze, projdeme se
po Národní, zastavíme se a vzpomínáme.
Utíká to rychle, vloni už s námi byli vnuci.
Sametová revoluce Kde jsme tedy podle Vás teď, kam jsme
se posunuli?
To není lehká otázka. Určitě se najde dost
lidí, kteří se v minulém režimu cítili lépe
– stát se staral, sice nijak slavně, ale oni
nemuseli spoustu věcí řešit. Bylo to trochu
jako v zoologické zahradě – neprší na vás,
dostanete najíst, ošetřovatel se postará
o pořádek v kleci, ale zkuste se dostat za
mříž…
Čeho si vážím já? Především toho, že se
v uplynulých letech podařilo naši zemi
otevřít světu, zakotvit ji v civilizovaném
světě, že tu vyrůstá generace, která už
není vnitřně poznamenaná rozporem mezi
tím, co si myslí a tím, co si má na něčí
pokyn myslet. Jako všechno má i naše
současnost odvrácenou tvář, kterou způ-
sobila neochota dotáhnout spoustu věcí
k lepšímu, přehlížení sociálních problémů,
lhostejnost. Hodnoty jako čest, slušnost,
ochota pomoci se někdy považují za sla-
bost, často se zdá, že vychytralost a bez-
ohlednost jsou ty správné předpoklady
k lepšímu životu. Přesto bych neměnila,
i když není všechno dokonalé.
Jak jste se dozvěděla, co se vlastně
děje? Jak jste toto období prožívala?
Možná to zní nepravděpodobně, ale
pamatuji si ten páteční večer i po těch
třiceti letech velmi přesně. Byla jsem na
druhé mateřské, v pátek v poledne při-
jela z Prahy kamarádka se svými dvěma
dětmi, a tak jsme měli doma takové menší
jesle. Dlouho jsme se neviděly, chtěly jsme
si popovídat předtím, než večer dorazí
z basketu naše drahé polovičky. Proto
jsme děti rychle nakrmily, vykoupaly
a uložily. Uvařily jsme si kávu, pustily si
Hlas Ameriky, který byl v té době slyšet
lépe než Svobodná Evropa, abychom se
dozvěděly, co se děje v Německu, kde pár
dní předtím padla Berlínská zeď. Všude
kolem se něco dělo, jenom Českosloven-
sko bylo v takovém stavu nehybnosti. Po
přehledu zpráv se obvyklý večerní program
přerušil, aby mohly zaznít mimořádné
zprávy z Prahy… Dodnes si pamatuji
rozrušení v hlase Jolyona Naegeleho, na
jeho roztomilou češtinu, kterou se snažil
popsat, co se na Národní třídě děje.
Další dva dny byly zvláštní – informací
bylo málo, často si odporovaly, šířily se
obavy, že se do věci vloží armáda. Teprve
po pár dnech bylo jasné, že se věci oprav-
du pohnou k lepšímu. Události generální
stávky a hlavně zrušení článku čtyři teh-
dejší platné ústavy – vedoucí úlohy strany
– jsou pro mne klíčové momenty prvních
týdnů. Volba Václava Havla a hlavně jeho
novoroční projev jsou pro mě osobně
Je něco, co byste chtěla vzkázat našim
studentům?
Toho by bylo hodně, ale zatím mám
možnost jim toho dost říkat každý den
osobně. Ale vy asi chcete nějaké moudro
na závěr. Pomůžu si citátem: Je na každém
z nás, aby se snažil. Ti, kteří říkají, že
jedinec toho moc nezmůže, si jen hledají
výmluvy.“
Člověk
Antikódy Václava
Havla
24 listopad-prosinec 2019