Co všechno
umí podzim
S podzimem se pojí řada nádher-
ných jevů. Stromy malují své lis-
ty do rozmanitých odstínů zlaté,
oranžové, hnědé i rudé.
text: Elen Marie Honzáková
5.o
R
Podzim vnese
smrt jen do
myslí těch,
kteří nejsou
ochotni za ži-
vot bojovat.
Těch, kteří si
raději nechají
vyrvat své
kořeny, než
aby přišli
o svůj květ.
ostliny vadnou, louky hýřící barva-
mi mizí a zvířata se připravují na
zimu. Jsou ale všechny tyto úkazy
tak krásné, jak si my lidé myslíme? Kdo si
při pohledu na pestrobarevné podzimní
listí, zlatavé stonky květin, jablka a hruš-
ky zářící jako drahokamy v korunách
ovocných stromů povzdechne a řekne si:
„Vše umírá...“ ?
Tak jako svou barvu mění listy stromů,
tak lidská kůže bledne. Tak jako se seschlé
stonky lučního kvítí hroutí k zemi, tak
lidský život křehne. Tak jako nevzácné
deště smývají z tváře Země rýhy, omílají
skály a plní koryta řek, na člověka padá
břemeno žití a jeho oči se plní slzami.
Zimní člověk žije v temnotě. Ráno vstává
za úsvitu měsíčního, večer se vrací domů
za záře hvězd. I v mysli temno, pusto.
Myšlenky bloudí černočerným prostorem-
jedním uchem dovnitř, druhým ven.
Podzim je víla oděná v pestrých
barvách, která vnáší do světa úlevu po
letní vřavě. Podzim je víla s růžovými
líčky a hřejivým úsměvem, která uspává
zvířátka na zimu a svléká unavené stromy
z načančaných rób. Podzim je čaroděj,
který přináší více tmy, který dupe po chla-
dem zkřehlých stoncích rostlin, je před-
zvěstí zimy, smrti a hladu. Magie klidu,
chladu a temnoty, která uspává jiskřičky
naděje, nechává za sebou první námrazy
a jinovatky.
Ale v žilách proudí horká krev. V duchu
tepe naděje. Tak jako podzim nese smrt
a konec, nese nový začátek. Nejsou to
celé rostliny, co zahynou - jen jejich květy,
stonky, listy. Pod zemí mají hluboké koře-
ny a nemíní se nechat porazit. Nedůležité
části umírají a jádro zůstává. Podzim nás
zkouší. Jak bychom si vážili tepla, kdyby
nebyl chlad? Jak bychom si vážili pestrých
květů, jak rostlin, jak lásky, kdybychom na
ně nikdy nemuseli čekat?
Podzim vnese smrt jen do myslí těch, kteří
nejsou ochotni za život bojovat. Těch,
kteří si raději nechají vyrvat své kořeny,
než aby přišli o svůj květ.
práce byla napsána jako soutěžní sloh
Olympiády z českého jazyka l
25