10
óda na maminku ale že tímto způsobem setřela sádru z jakéhosi šroubku . Pochopila jsem a honem jí podala šroubovák . O pár minut později jsem stála nahoře na štaflích a postupně očišťovala jeden šroubek za druhým , stejně jako můj bratr dole pode mnou . Maminka mezi námi s radostí kmitala se šroubovákem v ruce a uvolňovala odkryté šroubky . Hned byla u mě až nahoře na štaflích , za chvíli zas v podřepu u bratra . Očička jí zářila jako dítěti na Vánoce .
Zhruba za pět minut už nikde nebylo vidět žádné ocelové hlavičky . Sloup ale k mému překvapení zůstal pevně stát na svém místě , i když s ním maminka vší svou silou i autoritou najednou zatřásla . Nic . Maminka se velice pomalu a zamyšleně podrbala na spánku šroubovákem , probodávajíc nepoddajný sloup očima . Ale jelikož si naše maminka vždy se vším poradí ( to je vedle zákonu gravitace , zákonu setrvačnosti a zákonu zachování síly nejdůležitější přírodní zákon , který musíte u nás doma znát ), z ničeho nic byl její obličej znovu naplněn radostným výrazem .
" Eriko !" zavolala na mě , " pohlídej na chvíli svého bratra , hned jsem zpátky . Jedu k dědovi pro fričku !" A než jsem se stihla zeptat , co to ta frička vůbec je a zda bych náhodou nemohla dostat kulinářský úkol sestrojit ji za pomoci párátek a brček , byla maminka v autě a ujížděla do domu svého otce . Sedla jsem k internetu a když mi Google jako odpověď na dotaz " co je to frička " ukázal obrázky elektrické pily , věděla jsem , že tu bude veselo . A jelikož mi chtěl bratr nakukovat přes rameno , rozhodla jsem se , že ho té hrůzy ušetřím alespoň do té doby , než to uvidí na vlastní oči a telefon jsem urychleně vypnula .
Když maminka vstoupila k nám domů a v ruce držela tento hororový nástroj , můj nebohý bratr se leknutím málem rozkašlal . Toho si ovšem maminka nevšimla , nýbrž rychle přistoupila k zásuvce , fričku do ní zapojila a zapnula ji . Neohroženě se postavila naproti sloupu a za strašného rámusu do něj začala řezat . Neviděla jsem , co přesně u sloupu maminka kutí , protože mi jednak ona sama stínila pohled na své dílo a hlavně ke mně přiběhl můj bratr , pověsil se mi za krk a nezbyla jiná možnost než vystrašeného sourozence na chvíli odnést do kuchyně .
Když za pár chvil děsivý rachot fričky ustal , oba jsme se s bratrem vrátili do obýváku . Já první , bratr v jisté vzdálenosti za mnou . Maminka ustoupila stranou a my s bratrem jsme viděli další z mnoha důkazů o tom , že odporovat jí se nevyplatí . Ve sloupu zela díra ve tvaru obdélníku zhruba o velikostech 50 cm na výšku a 30 cm na šířku . Odvážila jsem se přistoupit blíž a tímto otvorem jsem spatřila pravý důvod , proč ještě stál sloup na svém místě , i když jsme všechny viditelné šroubky povolili . Šroubky přidržující sloup byly totiž namontovány i zevnitř . Otvor nejvíce odpovídal tomu , že dovnitř tohoto podpírače stropu pošle maminka buď mne , nebo mého bratra . To můj sourozenec vycítil stejně rychle jako já , jenže rychleji zareagoval . Vmžiku zmizel kdoví kam . To , aby teď někdo šel bratra hledat a nutit ho , aby do stísněného prostoru vlezl se šroubovákem v ruce a začal tam odmontovávat šroubky a při tom přemlouvání nechal práci stát a tím ztrácel drahocenný čas , by nebylo teď , kdy měl taťka vlastně každou chvíli přijet zpět domů , vůbec efektivní . Do zmíněného otvoru jsem tedy byla se šroubovákem v ruce vyslána já . Vzhledem k tomu , že mohu směle prohlásit , že trpím klaustrofobií povážlivého stupně , to byl ode mě velice statečný čin . První , nejnižší šroubky , jsem odmontovala napůl již v otvoru , napůl ještě venku . Pak už jsem ale musela vlézt dovnitř , protože na ty vyšší šroubky jsem nedosáhla . Celá se třesoucí jsem tedy do sloupu vlezla . Podívala jsem se nad sebe a zmocnil se mě strach z té nesmírné výšky toho zlověstně stísněného prostoru . Podívala jsem se pod sebe a zachvátila mě hrůza z toho , že poté , co povolím všechny šroubky , by se na mě mohla celá konstrukce zřítit . Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem , že budu muset začít odšroubovávat , ať je můj strach jakýkoli . Pustila jsem se tedy do toho . Jeden šroubek po druhém se postupně poddávaly mému šroubováku , až nakonec , s pomocí stoličky , jsem odšroubovala poslední šroubek na levé straně sloupu . Takto skončila i pravá a čelní strana . Oddechujíce úlevou jsem z útrob sloupu vylezla , vyndala židličku a uklidila šroubovák zpátky mezi nářadí .
Maminka byla s mou prací spokojena . Prohlédla sloup ze všech stran , znovu zapojila elektrickou pilu a opakovala hororový výstup , který jsem zde již popsala a upřímně řečeno , má nervová soustava by asi nesnesla další podrobné rozepsání toho psychicky vysilujícího zážitku . Musím se ale zmínit o jeho výsledku ; sloup byl rozdělen na tři části podle rohů . Odolala jsem pokušení zazpívat sloupu pohřební píseň ( což by asi bylo ze všech těch strašidelných zážitků , které jsem ten den zažívala to vůbec nejpříjemnější ) a pomohla své mamince s poslední etapou odklízení sloupu : vynést ho ven na chodbu . Představila )