jsem si , jak by asi tato situace vypadala , kdybychom bydleli v paneláku . To bychom si pravděpodobně vyčíhli chvilku , kdy by nebyl nikdo ani nic před domem a postupně vyhazovali všechny tři části té masy sádry , kovu a kartonu o rozměrech 3,5 m x 50 cm na zem před dům . Pomoc . Zkrátka , vlastní dům je výhoda .
Za chvíli sloup ležel na chodbě před našimi dveřmi , já jsem zametala zbytky prachu , které zde zanechala sádra ze sloupu a bratr a maminka uklízeli nářadí . Nu , milí přátelé , co říci závěrem ? Tatínek se vrátil nadšen a v dobré náladě , která ho ale zase opustila , jakmile popatřil na naši chodbu a to , co se v ní nacházelo . Nakonec byl ale přemluven a příští víkend sloup odvezl do sběrného dvoru . Maminka si naplánovala cestu do IKEA , kde mému sourozenci koupí psací stůl . Mám ale špatný pocit z toho , že maminka se kolem sebe začala znovu podezřele rozhlížet už zhruba po šesti hodinách . A proto vás prosím , čtenáři , kdokoliv má se mnou a mou rodinou soucit , držte nám palce a přejte nám , ať maminka ztratí fantasii nadobro nebo alespoň ať nám dá prázdniny . Vroucně vám děkuji .
P . S .: O dva dny později se maminka rozhodla , že bude rozšiřovat balkon . •
Ztracená generace
Na západní frontě klid
text : tomáš jeřábek 2 . a
Co to vlastně znamená být vojákem první světové války ?
Dnešní generace si to asi nikdy nedokáže představit . A přesto , že je to v této knize velmi věrohodně popsané , je to stále jen „ slabý odvar “ té šílené hrůzy , kterou museli vojáci prožívat . „ Své “ o tom věděli Pavel a jeho spolužáci .
Význam války ? Žádný ! Je to pouze šachová partie těch nejvyšších . Těch , kteří sedí někde „ v teple “. Rozhodují o tisících životech mladých zdravých chlapců . Ale kdyby měli jít a bojovat , položit život za vlast , nikdy by sami nešli . Jen by zbaběle utekli domů .
Proto tu byla tzv . železná mládež . Mládež , jež položila život místo nich . Chlapci , kterých se nikdo neptal , zda chtějí , nebo ne . Toto byl i Paulův případ . Jejich kantorek je do války namočil . A to hned zkraje . Ty boty , které byly naleštěné a které chodily po schodech velitelství armády , rozhodovaly o tom , jak miliony jiných a prošlapaných , odřených a ošuntěných budou šlapat blátem zákopů . A ty malé , ustrašené dušičky v nich .
Budou v zákopech žadonit o každý kousek komisárku , aby nepošli hlady . Budou bodat každou krysu , každého Francouze . Jen aby přežili .
A pak už to nebudou ti milí chlapci ze školy . Budou to zvířata , která přestala přemýšlet . Slyší granát , zalehnou . Vidí zelenou mlhu , nasadí masky …
Nakonec pak stejně všechno skončí . I na západní frontě někdy nastane klid . Mnozí z nich to nepřežijí . Ti šťastnější se dostanou don přeplněných lazaretů , ti ještě šťastnější se z nich dostanou i ven . A ti nejšťastnější ? Domů .
Ale co je to za štěstí , když jste za války přišli o všechno ? O přátele , o sebeúctu , o chuť k životu ?
A k čemu to vlastně bylo ? Co se touto válkou dokázalo ? V podstatě nic . Způsobila pohromu .
Mohla fungovat alespoň jako poučení pro lidstvo . Mohla !!! •
11