Příběhy
jedné busty
Žádná z návštěv, která vstoupí na
gymnázium hlavním vchodem, se
nevyhne tázavě zkoumavému pohledu
busty Josefa Pekaře.
text: prof. Futtera
Pekařovy
návraty do
Mladé Boleslavi
přitom
nebyly nijak
přímočaré.
Ten pohled se nemění už 25 let. –
tolik času totiž uplynulo od její
instalace do foyeru školy. Onoho
dne 23. března, kdy u příležitosti
akademie ke Dni učitelů bustu slavnostně
odhalili historikové Karol Bílek, tehdejší
předseda Pekařovy společnosti Českého
ráje, a Karel Herčík, první polistopadový
starosta Mladé Boleslavi, v té době
však již novopečený člen pedagogického
sboru, který tento akt doprovodil krátkou
přednáškou, vyvrcholil postupný návrat
Josefa Pekaře na mladoboleslavské
gymnázium. – Ostatně Návrat se jmenuje
též báseň Jaroslava Seiferta, věnovaná
právě Pekařově památce, jež v průběhu
slavnosti zazněla.
Pekařovy návraty do Mladé Boleslavi
přitom nebyly nijak přímočaré. Sice
pouhých sedm let po maturitě, na
jaře roku 1895, zde krátce zastupoval
nemocného dějepisáře Františka Bareše,
avšak záhy poté Pekařova kariéra
zamířila do akademického prostředí a ani
mladoboleslavské gymnázium necítilo
potřebu se ke svému významnému
absolventovi za jeho života hlásit. Zato
pod dojmem jeho úmrtí stačilo několik
měsíců roku 1937, aby mohla být škola
po zvěčnělém historikovi pojmenována.
Ne však nadlouho, již v říjnu 1941
v souvislosti s vynucenými reformami
českého vyššího školství jeho jméno
na dlouhých 53 let z názvu školy, ale
i z paměti jejích žáků a zaměstnanců
vymizelo. Staronový název gymnázium
přijalo až za změněných politických
poměrů v březnu 1994, když jej již
v listopadu předchozího roku schválilo
ministerstvo školství.
Oproti tomuto martyriu by se zdálo, že
cesta k odhalení busty, která měla sepětí
školy s historikovým odkazem hmatatelně
demonstrovat, uběhla v kvapíkovém
tempu. V červenci byla sepsána smlouva
s mladoboleslavským sochařem Petrem
Dufkem, působícím na sochařské škole
v Hořicích, že opukovou bustu dodá
do konce téhož roku. Stačilo tak už jen
vyrobit podstavec, doplnit jej tabulkou,
sezvat hosty, nakoupit pohoštění, sehnat
recitátora a odhalování nic nebránilo.
Jenomže tak jako skoro vše má i naše
busta za sebou podstatně komplikovanější
prehistorii. Ta sahá dokonce už do
podzimu roku 1936. Tehdy již churavějící
Josef Pekař seděl modelem sochaři Josefu
Drahoňovskému. Jeho úkolem bylo
vytvořit historikovu bustu – ovšem menší
a bronzovou – pro Panteon Národního
muzea. Pekařovo úmrtí vyvolalo zvláště
v jeho rodném kraji doslova vlnu
připomínek slavného dějepisce. Chystaly
se památníky, turnovští turisté vyznačili
v Českém ráji „Pekařovu stezku“, děkan
pražské filosofické fakulty dokonce
vyzýval „aby zejména v rodném kraji
Pekařově byly sázeny lípy, Pekařovy lípy“.
Není divu, že v této atmosféře došlo
i na bustu. Na Drahoňovského se
s žádostí o zhotovení větší, metrové
kopie původního díla obrátilo město
Turnov – a také čerstvě přejmenované
mladoboleslavské Státní československé
gymnasium Dr. Josefa Pekaře. To se
na počátku roku 1938 připravovalo na
důstojné oslavy 250 let existence, jež
byly proponovány na počátek října Ö
11