akce
VELETRŽNÍ PALÁC NA POSLEDNÍ CHVÍLI
text : alice knoblochová 6.0
Už to skoro vypadalo , že se tradiční exkurze do Veletržního paláce letos poprvé neuskuteční . Pomalu jsme přestávali doufat , když nám náhle začal jeden pátek na Bakalářích svítit zelenou barvou a zkratkou Exk …
Cesta probíhala tak hladce , že při ní několik spolužáků stihlo být vyzkoušeno z biologie , zbytek povětšině spal , nebo jedl .
Kabinet estetiky spolu se zhruba stovkou studentů vyrazil od budovy gymnázia v 8:00 hod . Ještě , než dva k prasknutí plné autobusy vůbec vyjely , se stihla udělat docházka a zjistil se počet studentů , co budou v Praze zůstávat a do Boleslavi se již nevrátí . Poté , co jedna ze členek profesorského sboru toto neobvykle vysoké číslo okomentovala slovy „ to bude vejkend !“ jsme konečně mohli vyrazit .
Cesta probíhala tak hladce , že při ní několik spolužáků stihlo být vyzkoušeno z biologie , zbytek povětšině spal , nebo jedl . O něco větším oříškem se stala až pěší cesta od autobusu k samotnému Veletržnímu paláci . Dav studentů druhého ročníku , poměrně neuspořádaně se pohybující do všech světových stran , se profesorům povedlo zkorigovat , i tak to ale asi pro mnohé bude nejsilnější vzpomínka , ne-li dokonce nostalgická chvíle , přenášející nás zpět do školkových let .
K samotné budově Národní galerie jsme se dostali chvíli před desátou hodinou – v tu dobu Veletržní palác otevírá . Nejspíš jsme ale vypadali dostatečně zmrzle a zoufale , byli jsme totiž dovnitř puštěni ještě před desátou . Otevřená byla bohužel jen dvě patra z pěti , z čehož jsme zpočátku nejdřív cítili lehké zklamání , zpětně se to ale dá nazvat štěstím v neštěstí , vzhledem k relativně krátké době , kterou jsme na celou prohlídku měli .
Umělecké duše se musely cítit jako malé děti v cukrárně – k nalezení tu totiž bylo téměř vše . Od interaktivních exponátů , přes výstavu o folklóru a umění Podkarpatské Rusi , sochy , exponáty zaměřené na historii českého výtvarnictví , až po obrazy s náboženskou tematikou . Na druhou stranu , někteří byli nespokojeni s tím , že se celý Veletržní palác nese v duchu „ každý pes , jiná ves “ a jednotlivá díla nejsou příliš rozdělována do smysluplných sekcí . I tak si ale troufám říct , že každý si přišel na své .
V brzkých odpoledních hodinách jsme , plni dojmů , Prahu opustili . Cesta zpět proběhla v o něco řidším počtu za sdělování si pocitů , prohlížení fotek , litování , že jsme v Praze nezůstali a nešli na Matějskou pouť , a opět , překvapivě , spánku . Ke škole jsme dojeli po druhé hodině odpolední .
Myslím , že většina studentů se shodne na tom , že jsme vděční , že exkurze nakonec proběhla . Užili jsme si ji , i přes tíhu povinného výstupu z prohlídky , jež aktuálně všichni neseme na svých bedrech . •
14