42 PENÍZE V RUKOU STÁTU
bohatší ? Samozřejmě , že nebudeme . Bohatství lidí je představováno zvyšováním množství statků a tomuto procesu brání existence vzácnosti zdrojů – půdy , práce a kapitálu . Znásobení množství mincí nové zdroje nevytvoří . Možná , že se budeme na chvilku cítit dvakrát bohatší , ale je zřejmé , že se pouze naředila nabídka peněz . Tím , jak lidé své nové bohatství začnou chvatem utrácet , dojde zhruba ke zdvojnásobení cen – nebo přinejmenším k růstu cen do té doby , dokud nedojde k uspokojení poptávky , a lidé se nepřestanou snažit vyměnit peníze za existující zboží .
Vidíme tedy , že zatímco nárůst nabídky peněz ( podobně jako nárůst nabídky jakéhokoli jiného zboží ) vede k poklesu ceny , tato změna na rozdíl od změny nabídky jiných statků nepřináší společnosti žádný prospěch . Společnost nezbohatla . Zatímco nové spotřební či kapitálové statky zvyšují životní úroveň , nové peníze pouze způsobují nárůst cen , tj . ředí svou kupní sílu . Tato záhada je způsobena tím , že peníze jsou užitečné pouze kvůli své směnné hodnotě . Ostatní zboží přinášejí různý „ skutečný “ užitek , takže nárůst jejich nabídky více uspokojuje přání spotřebitelů . Peníze jsou ale používány kvůli snadnější možnosti uskutečnění budoucí směny . Jejich užitek spočívá v jejich směnné hodnotě , tj . v „ kupní síle “. Poznání , že nárůst peněz nepředstavuje nárůst blahobytu společnosti , pramení z jedinečného používání peněz jako prostředku směny .
Nárůst peněžní zásoby tedy pouze oslabuje užitečnost každé unce zlata . Naopak pokles nabídky peněz zvyšuje moc každé zlaté unce konat svou práci . Tím jsme došli k překvapujícímu poznání , podle něhož nezáleží na tom , jak velká je nabídka peněz . Žádná velikost nabídky není lepší než jiná velikost nabídky peněz . Svobodný trh se jednoduše přizpůsobí změnám kupní síly , tj . užitečnosti jednotky zlata . Není vůbec žádný důvod zasahovat do fungování trhu a snažit se měnit nabídku peněz , kterou určil trh .
V tomto okamžiku mohou zaznít námitky státních plánovačů v měnové oblasti typu : „ Dobrá , ale jestliže nemá smysl zvyšovat nabídku peněz , nepředstavuje těžba zlata plýtvání zdroji ? Neměla by se vláda snažit držet nabídku peněz neměnnou a zakázat těžbu nového zlata ?“ Tento argument připadá možná přijatelný těm , kteří nemají žádné principiální výhrady proti státním zásahům , ale pro zastánce svobodného podnikání je to argument nepřesvědčivý . Tato