42 PENÍZE V RUKOU STÁTU
bohatší? Samozřejmě, že nebudeme. Bohatství lidí je představováno zvyšováním množství statků a tomuto procesu brání existence vzácnosti zdrojů – půdy, práce a kapitálu. Znásobení množství mincí nové zdroje nevytvoří. Možná, že se budeme na chvilku cítit dvakrát bohatší, ale je zřejmé, že se pouze naředila nabídka peněz. Tím, jak lidé své nové bohatství začnou chvatem utrácet, dojde zhruba ke zdvojnásobení cen – nebo přinejmenším k růstu cen do té doby, dokud nedojde k uspokojení poptávky, a lidé se nepřestanou snažit vyměnit peníze za existující zboží.
Vidíme tedy, že zatímco nárůst nabídky peněz( podobně jako nárůst nabídky jakéhokoli jiného zboží) vede k poklesu ceny, tato změna na rozdíl od změny nabídky jiných statků nepřináší společnosti žádný prospěch. Společnost nezbohatla. Zatímco nové spotřební či kapitálové statky zvyšují životní úroveň, nové peníze pouze způsobují nárůst cen, tj. ředí svou kupní sílu. Tato záhada je způsobena tím, že peníze jsou užitečné pouze kvůli své směnné hodnotě. Ostatní zboží přinášejí různý „ skutečný“ užitek, takže nárůst jejich nabídky více uspokojuje přání spotřebitelů. Peníze jsou ale používány kvůli snadnější možnosti uskutečnění budoucí směny. Jejich užitek spočívá v jejich směnné hodnotě, tj. v „ kupní síle“. Poznání, že nárůst peněz nepředstavuje nárůst blahobytu společnosti, pramení z jedinečného používání peněz jako prostředku směny.
Nárůst peněžní zásoby tedy pouze oslabuje užitečnost každé unce zlata. Naopak pokles nabídky peněz zvyšuje moc každé zlaté unce konat svou práci. Tím jsme došli k překvapujícímu poznání, podle něhož nezáleží na tom, jak velká je nabídka peněz. Žádná velikost nabídky není lepší než jiná velikost nabídky peněz. Svobodný trh se jednoduše přizpůsobí změnám kupní síly, tj. užitečnosti jednotky zlata. Není vůbec žádný důvod zasahovat do fungování trhu a snažit se měnit nabídku peněz, kterou určil trh.
V tomto okamžiku mohou zaznít námitky státních plánovačů v měnové oblasti typu: „ Dobrá, ale jestliže nemá smysl zvyšovat nabídku peněz, nepředstavuje těžba zlata plýtvání zdroji? Neměla by se vláda snažit držet nabídku peněz neměnnou a zakázat těžbu nového zlata?“ Tento argument připadá možná přijatelný těm, kteří nemají žádné principiální výhrady proti státním zásahům, ale pro zastánce svobodného podnikání je to argument nepřesvědčivý. Tato