120 PENÍZE V RUKOU STÁTU
Tržní síly se vyvinuly z odbourání obchodních překážek, které vedlo v 80. a 90. letech k rostoucí mezinárodní dělbě práce. Pohyb zboží přes hranice a relativně stabilní devizové kurzy se postaraly o znatelný hospodářský rozvoj. Navzdory všem škarohlídům, kterým se nelíbila údajná jednostranná orientace na zájmy kapitálu, přinášelo toto období větší blahobyt čím dál většímu množství obyvatel. S rostoucím hospodářským propojením se zahraničím mělo stále více podniků zájem na stabilních rámcových podmínkách ve styku s cizinou. Kromě podniků exportního průmyslu to platilo zejména pro banky a ostatní finanční podniky, které se účastnily mezinárodních kapitálových transakcí. Tržní zájmy těchto skupin tak byly jedním z podnětů ke vzniku evropské měnové unie.
Druhý podnět měl politický charakter. Již jsme uvedli, že Bundesbanka prováděla inflaci v menší míře než ostatní centrální banky a že jí to přivodilo nepřátelství mnoha politicky organizovaných skupin v tuzemsku i zahraničí. Je proto jasné, že zahraniční vlády usilovaly o měnovou reformu, která by jim dala možnost ovlivňovat rozhodování Bundesbanky. Byly ochotny udělat rozhodujícím zájmovým skupinám v Německu politické ústupky, aby se vymanily z finanční tísně, do které se samy dostaly.
V tomto kontextu je pochopitelné, že někteří kritici vyčítají Kohlově vládě, že obětovala marku znovusjednocení Německa. Z pohledu těchto kritiků bylo odstranění nenáviděné Bundesbanky cenou, kterou vyžadovaly Francie, Velká Británie a Spojené státy za souhlas se znovusjednocením. Tato teorie má skutečně něco do sebe. Nelze se ale domnívat, že objasňuje něco více než jeden vedlejší aspekt této události. Žádná vláda si nemůže dovolit vystupovat vůči svým poddaným jako správce čistě zahraničních zájmů. Zmínili jsme již tu skutečnost, že stále větší a vlivnější části německého hospodářství měly zájem na stabilních evropských měnových vztazích.
Pravdou ale také je, že politicky vlivné skupiny v Německu měly zájem obětovat marku, aby na oplátku získaly politické ústupky ze zahraničí. Na ilustraci toho by bylo možné uvést dva příklady:
Německý automobilový průmysl produkuje sice nejkvalitnější, ale také nejdražší automobily v Evropě. Z pohledu spotřebitelů ovšem kvalita ne vždy ospravedlňuje cenu. V mnoha případech upřednostní spotřebitel auto s horším zpracováním a nižším bezpečnostním