118 PENÍZE V RUKOU STÁTU
skupin tomuto řešení vzpíraly. Šlo o to si na úkor nic netušících a neorganizovaných občanů zachovat prospěch z inflace, který byl veřejnosti předkládán jako „ sociální výhody“.
Zůstala už pouze dvě řešení. První spočívalo ve zvýšení daní a odvodů. Takové opatření je ovšem vždy velmi nepopulární, protože přímo obírá o peníze daňového poplatníka, který na to reaguje většinou velmi nevrle. Protože se politikové obávají odplaty prostých lidí u volebních uren, soustředili se na druhé řešení – na zvyšování státního dluhu.
Zvláštnost tohoto zadlužení spočívala v tom, že nebylo jednorázovým aktem, který by byl určen k financování zvláštních výdajů. Daleko spíše šlo o to financovat část obvyklého státního rozpočtu, která byla původně hrazena inflací, natrvalo prostřednictvím zadlužení. To bylo ale možné jen ustavičným novým zadlužováním. Od konce 70. let proto kráčel pokles inflace ruku v ruce se stále vzrůstajícím zadlužením. Nahrazení inflace jakožto zdroje státních příjmů novým zadlužováním, které vycházelo najevo v průběhu 80. let čím dál zřetelněji, se stalo rozhodujícím faktorem pro vývoj mezinárodních měnových systémů.
Od počátku bylo jasné, že zadlužení státu nemůže být trvalou odpovědí na otázku financování státu. Státy a občané jsou sice v mnoha ohledech rozdílní, ale pro oba platí, že si mohou půjčovat jen tehdy, když existuje vyhlídka na splacení dluhu. A pro oba platí, že tato vyhlídka je tím menší, čím vyšší jsou stávající dluhy. V mnoha státech dosáhlo zadlužení státu velmi rychle takové výše, která splacení prakticky vylučuje. Zejména to platí pro „ konzervativnější“ státy. V Německu například dosahují dluhy státu, zemí a obcí dle úředních statistik již více než 60 % hrubého národního produktu. V tomto čísle se ale neobjevují důležité části finančních závazků( jako např. peněžní závazky vyplývající ze sociálního pojištění). Při realistickém pohledu lze zadlužení německých územně správních celků odhadnout na 300 % až 400 % hrubého národního produktu a ve většině ostatních států je to ještě daleko horší. 44
44 K tomuto tématu viz práce od Rolanda Baadera: Fauler Zauber( Resch Verlag, 1997) a Die Euro-Katastrophe( Anita Tykve Verlag, 1994).