Peníze v rukou státu 31.1.2016 | Page 117

DOSLOV: KRÁSNÝ NOVÝ SVĚT PAPÍROVÝCH PENĚZ 117
5. Konec EMS a zrod Evropské centrální banky( ECB)
Pokaždé, když je svoboda občanů dosud neslýchaným způsobem omezena, je v zájmu státu, aby své poddané ponechal v nejistotě ohledně nové loupeže. Tak tomu je i v případě Evropské centrální banky. Státní propaganda představuje vytvoření ECB jako organické pokračování vývoje načrtnutého EMS. ECB údajně jen zlepšuje to, co tak jako tak již existuje.
Tento popis ale neodpovídá skutečnosti, nýbrž politickým záměrům svých tvůrců. ECB není završením EMS. Stojí na zcela jiném základě a slouží naprosto odlišným cílům. EMS spočíval na jednostranné a odpovědné činnosti každé zúčastněné centrální banky. Každá centrální banka, která chtěla stabilizovat směnné kurzy své měny, byla nucena omezit vlastní míru inflace tak, aby nepřesahovala nejnižší míru inflace prováděné sesterskou bankou v rámci tohoto systému. To vedlo k relativní stabilizaci směnných kurzů. Především to ovšem vedlo( možná proti vůli otců EMS) k omezení financování státních výdajů pomocí tištění peněz.
Význam nové ECB spočívá v tom, že poprvé v historii existuje jeden centrální evropský producent nekrytých peněz, který odstranil omezení pro státní rozpočty dané starým systémem, a tím otevřel nové cesty k obohacení státu či se státem úzce spojených skupin. Toto je skutečný smysl ECB a záměr jejích tvůrců. Podívejme se ještě jednou na vývoj v 70. a 80. letech, abychom si tuto záležitost připomněli.
Po zhroucení brettonwoodského systému se tiskárny peněz ve všech západních státech staly důležitým zdrojem příjmů. Jak je to v takových případech obvyklé, žádný stát nepoužil těchto dodatečných příjmů k tomu, aby snížil daně či své zadlužení. Daleko více bylo na inflaci nahlíženo jako na vítaný dodatečný zdroj, ze kterého bylo možné financovat další státní aktivity.
Když se potom na konci 70. let obrátil politický trend a stabilizace směnných kurzů umožnila snížení inflace na úroveň zemí s nejnižší inflací, přišla hodina pravdy. Příjmy, o které stát díky snížení inflace přišel, musely být vyváženy nižšími výdaji. Ve všech zemích se ale vládnoucí kartely politiků a politicky organizovaných