významné, protože upevňují anticipaci pozitivní finality a pozitivní očekávání, tím podporují
emoční stabilitu pro momenty krizí a ohrožení. Sem můžeme řadit techniky na rozhraní
vědomí a nevědomí, bio a spiritosubsystému (viz níže) jako: „Potlesk“, „Pohlazení“,
„Ocenění“, „Sám sobě rodičem“ apod.
Techniky zacilující se na součinnost subsystémů
Muzikoterapeutické kreace ve smyslu technik se v SMT mohou též orientovat na součinnost
subsystémů. Význam součinnosti subsystému, přechodů z jednoho do druhého, značí
flexibilitu, kreativnost, schopnost nalézat řešení. Jsou sdělením o připravenosti se
vypořádávat s frustrujícími situacemi, s úzkostí, obavností a strachem, svazující rigiditou.
I zde je možné, pomocí zástupných obrazů, utvářet techniky odpovídající jednotlivým
subsystémům a posléze podporovat kvalitu jejich provázanosti, proměn a součinnosti.
Kategorie subsystémů jsou pouze pomocné kategorie, bez nároku na zcela přesné
vymezení, jsou to kategorie orientační, ale mnohdy dobře v praxi sloužící. Součinnost a
tématické proměny jednotlivými subsystémy, totiž poukazují na kvalitu „zdraví“.
Pod obsahy a tématy psychosubsystému si lze představit: empatii, vztahy, osobnostní
stabilitu, ale i separaci, závislosti a emoční labilitu. Tematicky je možné je vyjádřit i ve
fiktivních symbolických epizodách: „Král rozmýšlí“, „Sudička - personifikovaná závist“,
„Matka čápice a její pozornost k čápátku“, „Osamocený zajíček“… Podobně se mohou
vytvářet hudební kreace – techniky pro témata zachycující sociosubsystém a spirituální
subsystém. Zde se jedná o situace – frustrací, averzí a agresí, životních krizí, momentálně
„silnějších“ než osobnostní kapacita aktéra. A témata, kde se zrcadlí reakce na frustraci -
intropunitivita, extrapunitivita, imponutivita…….., viz níže.
Ale i techniky, kde zjišťujeme převahu či vyváženost a povahu vnější aktivity či niterného
prožívání, se dotýkají orientačních kategorií subsystémů. Techniky zrcadlící
sociosubsystém, jsou především zastoupeny v rozložení rolí v malých sociálních,
muzikoterapeutických skupinách. A opět je lze převádět do podoby fiktivních epizodálních
příběhů: „Honza z pohádky a jeho druhové….“, „ Princ a ohrožená princezna Jolanka“,
„Vincenc a zraněná srnečka“, „Starostlivý otec rodiny broučků“, „Maminka chytrá liška“,
„Jezinky“.
Propojení subsystémů se děje kombinací dějů jednotlivých subsystémů, např.: „Zajíček jde
sám na louku, kde pozoruje krajinu a přichází kamarád krteček“, „Hrůza, naděje
vysvobození“, „Zranění srnečky, neštěstí a Vincenc“ ....
Propojení biosubsystému a spirituálního subsystému je velice významnou vztahovostí,
protože se zde střetá, jak bylo výše ozřejmeno, vzrušení organismu oproti vzrušení mysli,
tedy causalita přírody (života) a causalita smyslu života.