Závěrem k hudebním kreacím a technikám
Nicméně, techniky úrovně b.b. je nutné jednak umět tvořit, ne pouze opakovat obecné
techniky z jejich popisu v tzv. „kuchařkách“, a jednak velice citlivě vsazovat do zrcadlení
osobnosti v celém životním příběhu jedince. Každý životní příběh je jedinečný, proto
podobná reakce dvou jedinců v jedné technice nemusí znamenat totožnost svým významem
v kontextu jejich různých životních příběhů.
V praxi existují c. přechodová pásma mezi „hudebně výchovnou kreací“ a
„muzikoterapeutickou“. Například deklamace nebo melodické ztvárnění říkanky „Byla jedna
babka“, pokud se v ní sleduje aspekt hudební kvality, se vpojením již jen hudební dynamiky
stává dramatickým obloukem, tím, který může rezonovat a niterně oslovit a navodit „jáský“
prožitek. Muzikoterapeutická kreace ale má vždy přímý vztah „mezi prožívám a hudebně
ztvárňuji“. Hudební kreace více zohledňuje cíl hudebního krásna, to, co prožívá aktér
deklamace, může zůstat i skryto, ale i přehlédnuto.
Na druhé straně, pokud není muzikoterapeut vybaven dovedností dobře hudebně
uspořádávat hudební kreace, není vybaven „hudebně řemeslně“, nedokáže
muzikoterapeuticky doprovázet kreace klienta/pacienta a může jej, protože jsme hovořili o
přímé dvojsměrné vazbě mezi prožívám a HK, iatrogenně poškodit. (Obousměrnost
znamená, že „to, co prožívám, vyjadřuji hudebně“, ale i tu skutečnost, že „takto
zpředmětněný prožitek je zpětně téměř bezprostředně modifikován jeho hudebním
zpodobněním a rozvinutím“. Například ve spoluhře klienta a muzikoterapeuta.)
Literatura:
ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha: SPN, 1990. 304 s. ISBN 80-04-25414-4
CHRZ, V., 2007. Možnosti narativního přístupu v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha:
Psychologický ústav AV ČR. ISBN 978-80-86174-11-2.
Konzultace s doc. et doc. PhDr. Kateřinou Ivanovou, Ph.D.
PEJŘIMOVSKÁ, J. Přednášky, interní materiály a supervize 1. ročníku sebezkušenostního
výcviku v systémové muzikoterapii 2018-2019