znamená nejen staticky pojaté hierarchické řazení (např. ztvárnění epizody je hierarchicky
nižší než ztvárnění konkrétního životního příběhu), ale jedná se i o hierarchii fází
dramatického oblouku příběhu, i epizodálního, rozbalujícího se v čase, ve fázích
terapeutického procesu, a to dle „místa, fáze“, blíže či dále stojících od místa transformace
malefica v bonum. Transformace malefica v bonum v životním příběhu představuje nevyšší
hierarchii práce s prožitkem, chováním, jednáním a uskutečněním osobnostní potence.
Nicméně transformace malefica v bonum, je možné navodit i v epizodálních technikách.
Například: maleficum, „ohrožení“ se může různě silně zvýraznit. Je možné na vrcholu oscilace
vykreslit ohrožení, ale je i možné, pouze existenci ohrožení, malefica, vnést do příběhu
implicitně, až „zamlčeně“. Tedy zdánlivě se HK věnuje pouze centraci. Nicméně, povaha
centrace, protože je v příběhu reakcí na oscilaci, ohrožení, jí o ní sděluje. HK zde implicitně
sděluje i míru a podobu ohrožení, malefica. Zde nejlépe osvětluje analýza hudebních skladeb
z pohledu tzv. „prožitkových partitur“ v receptivní SMT.
Například: hudební skladba P.I. Čajkovského „Sbor cherubínů“, pokud srovnáme například
s 5. symfonií „Osudovou“ L. v. Beethovena, se více zaměřuje na témata přímo neprezentující
střet a krizi. Přesto psychický záběr a prožitek z této skladby P. I. Čajkovského přináší napětí a
je hluboký.
Do této kategorie přináležejí i techniky emočně – afektivních střetů mezi vzrušením
organismu a psyché, mezi zachováním života či pohody a smyslem života a svědomím, viz
blíže v samostatné stati.
V SMT se dramatický oblouk po svém započetí vzepne v oscilaci, v odstředivosti, k vzrušení
organismu či psyché. K vzestupu dramatického oblouku k potíži, ke krizi či problému, k
„životní otázce“. Očekává se inspirace „k odpovědi“, k řešení krize, navození uspořádanosti,
ideálně synchronizace mezi subkortikálními a kortikálními procesy, a směřování k
emočnímu uspokojení, naplnění či vyvrcholení, fáze centrace (nalezení řešeni v
„odpovědi“). Oscilace a centrace je přítomná jak v samotných psychických prožitcích, tak ve
vyprávění, ale v HK jsou velmi zřetelně vykresleny. Oscilace a centrace vyjadřují proces
transformace malefica v bonum. Někdy je oscilace pouze naznačena až i „zamlčena“, přesto
významově přítomna. Oscilace je vyjádřena zprostředkovaně pouze v podobě centrace - ve
způsobu jejího (oscilace) prožitkového „řešení“ a ukotvení.
Je možné psychické napětí a uklidnění či naplnění, respektive vztahy oscilace a centrace,
vyjádřit u dětí ale i u dospělých, zcela elementárně pomocí zástupných obrazů přírodních či
jiných dějů, které jsou souběžně ztvárněny i v HK a zpracovány v následujícím rozhovoru,
například: „Klidná hladina moře“, „Bouřka v dáli“, „Hádka dvou dědků“, „Boj na život a na
smrt“, „Nenávist drbny“, „Kněžna Libuše“ , „Byla jedna babka“, „Spokojený člověk“,
„Rozrušený člověk“ , „Drtící úzkost“, „Šťastný člověk“, „Hrozba zlého konce“, „Dobrý
konec“... Zde všude se „pohybujeme v technice s mírou a hrozbou malefica“. Lze volit i
podobu technik přímo oslovujících „já“ konkrétního člověka: „Takto jsem rád“, „Takto se
hněvám“, „Takto jsem smutný“, „Takto jsem nešťasten“...
Kromě technik, kde transformace malefica v bonum je zvýrazněna, existují ale i techniky, jak
bylo předesláno, které až „zcela zamlčují pro tento okamžik maleficum“ a věnují se tématům
radostnosti, štěstí, klidu, nadšení, oslavě, posvátnosti a podobně. Tyto techniky jsou