Vyjme-li se z celistvosti životního příběhu epizoda a zaostří-li se pohled na prožívání, jednání
a chování jedince v modelové epizodě (v muzikoterapeutické technice b.b) – prožitek a
reakce odhalují prožívání a osobnostní výbavu člověka - ale pokud odkryté prožívání a
chování navozené modelovou situací nejsou vřazeny do souvislosti jedinečného životního
příběhu jedince, vyznívá práce s technikou liše s rigidní interpretací. V tom lze spatřovat
omezení „muzikoterapeutických technik“ (b.b). Je možné jich užít, protože, jak bylo
uvedeno, určitá témata se v lidských životech obecně opakují, a tak „muzikoterapeutické
techniky“ přinášejí svůj určitý vklad do muzikoterapeutického procesu, ale nezrcadlí samy o
sobě uceleně celistvost a jedinečnost linie životního příběhu. Tyto epizodální techniky lze
rozlišovat a třídit, a to poměrně nesourodě, do více trsů, podle různých hledisek. Níže
uvedeme možná dělení muzikoterapeutických epizodálních technik.
Techniky typu b. dle vzorů psychoterapeutických technik
K muzikoterapeutickým technikám řadíme modifikace psychoterapeutických vděčných a
osvědčených technik. V modifikaci pro muzikoterapii navíc s hudebním vyjádřením
klienta/pacienta v HK. Techniky jsou známé pod názvem, například: „Zakázané ovoce“ -
k tématu respektování morálních limitů, „Nedobytný hrad“ k rozpoznání způsobů jedince
k vyrovnání se s frustrací, „Sám sobě rodičem“ k rozpoznání raných potřeb jedince a jejich
sycení, „Ptáčátko“ - k rozpoznání způsobů prožívání “separace od matky“, „Sirotek“ apod.
Ale i technika povahy „Hra na trojice“ vystavuje člověka, toho, kdo se nedokáže včas vřadit
do trojice a zůstane na ploše „lichý“, určité míře sociální frustrace (kde se projeví vzájemné
sympatie, antipatie či hostilita ve skupině), nadto se zapojuje i postřeh, hravost a kvalita
pohybu, tedy kvality neverbální.
Techniky orientované na vliv kvality zvuku
Jiné techniky, například „Cval koní“, „Potlesk“, „Zvuky pralesa“ nebo „Zvuky dřeva a vody“
znázorňují zvuky, které, jak se postupně v muzikoterapii odhalovalo, jsou zvuky, které jedinec
slyšel v prenatálním období, a proto jsou považovány za zvuky emočně sytící a uklidňující.
Nadto existují zvuky a tóny, které mají vliv samy o sobě, svou tónovou kvalitou ( viz výše stať
frekvence, amplituda...)
Techniky dramatického oblouku a hudebních ztvárnění
Dalšími modely „muzikoterapeutických technik“ a postupů jsou dělení hudebních kreací,
kde se zohledňuje obligátně podoba dramatického oblouku, která se propojuje s volbou
podoby hudebního ztvárnění, jako jsou „deklamace“, „zhudebněný rolový transfer“, „volná a
vázaná elementární improvizace“, „tvorba hudebních uspořádaných struktur“..., viz v další
stati uvedená tabulka hudebních kreací.
Techniky hierarchicky pojaté – transformace malefica v bonum a hravost
„Muzikoterapeutické kreace“ (b.a. i v b. b.) lze nejen sumarizovat a řadit „za sebou“, ale je
možné je i vřazovat do hierarchie noření se a hloubky prožitku a vlivu na psychiku a fyziologii
jedince. Hierarchický pohled na techniky je další optikou a řazením významu technik,
odlišným od řazení technik jejich pouhou sumarizací. Hierarchie v systémové muzikoterapii