rozlišení barevnosti, akcentů, agogiky, dynamiky a podobně. Vnímáním tohoto
zvukového komplexu připravujeme i dovednost zrealizovat vlastní hudební kreaci.
Muzikoterapeut předvádí, inspiruje, aby dítě opakovalo slyšené a zaměřuje se na
sonoristickou kvalitu a prožitek dítěte. Hovoříme o vázaných improvizacích. Emočně
nasycená kvalita prožitku je nejvyšší hierarchickou úrovní, která propojuje v celistvost
nižší, dílčí úrovně. Sledováním této komplexity se navozuje dozrávání nervové
soustavy. Kvalita psychického prožitku se projeví pak přítomností barevné sytosti,
posléze prací s dynamikou, akcenty a agogikou sekvencí zvuků a tónů. Z hudebních
kreací zaměřených na sonoristiku se zcela přirozeně rozvíjí rytmické či krátké
melodické útvary. Pokud se objeví akcentace, agogika a dynamika, prezentuje se
motorika jako vyzrálejší a prožitek dítěte z jeho „dělání“ jej uspokojuje, přináší mu
radost, štěstí a chuť do další práce. Muzikoterapeutické postupy a techniky, které
plánujeme použít, představují elementární hudební kreace estetického transferu –
například: „nyní si zahrajeme tuto jemnou barvu zeleného listu.....“ nebo hudební
kreace transferu rolového: „a nyní zahrajeme tuto černou barvu zlé čarodějné hůlky“.
Vnesení děje a prožitku do hudebních kreací vnáší zapojení komplexity a součinnosti
všech dílčích schopností. Tím se synaptické spoje zahušťují, propojují a stávají se
funkčně zralejší. „Zdařilá“ kvalita „dělání“ přináší prožitek štěstí a emočního
uspokojení a v mozku se produkují transmitery, které odplavují prožitky úzkosti,
méněcennosti a obav. Proto v SMT sledujeme jednak „dějovost dělání“ a i v těchto
elementárních hudebních kreacích se snažíme o anticipaci finality započatého dění,
která emočně uspokojí a emočně pozitivně naplní adepta. (Pejřimovská 2018-2019)
3. Podpora a rozvoj shodných (výše uvedených) kvalit diferenciace sluchového vnímání
a dovedností hry na hudební nástroj v kvalitě sonoristiky, pregnantnosti rytmu a
melodiky, ale se zapojením vyšší míry samostatnosti dítěte. Dítě již více či méně
neopakuje to, co mu ukazuje muzikoterapeut, ale snaží se utvářet samo již své vlastní
hudební kreace. Ideální je zde už ne vázaná improvizace, ale polo - volná improvizace.
Ve volné improvizaci dítě tvoří zcela samostatně. V polovázané střídá opakování po
muzikoterapeutovi se svými vlastními kreacemi. Ty mohou být propojeny do tzv.
dialogové hry, kdy dítě a muzikoterapeut ve spoluhře vytvářejí „rozhovor“. Nejdříve
se opět zaměříme na sonoristiku, potom na rozvoj hudebních kreací s elementárními
rytmickými hudebními nástroji, kde sledujeme kvalitu prožitkového vnoření - podle
vyhodnocení akcentace, dynamiky a agogiky.
Úspěšné „dělání dítěte“ za hudebními nástroji samo mnohdy vede dítě ke
zpěvu brumendu a k deklamaci. Hudební kreace s brumendem a poté s
deklamací a vokalizovaným zpěvem dítěte, je dalším navazujícím krokem ve
stanoveném plánu muzikoterapeutického procesu. Vhodné je, kromě
transferu estetického, rolového, kromě vázané, polovázané a volné
improvizace připojit různé druhy emočních prožitků dle témat a dle fáze
oscilace či centrace. Pro ilustraci možných témat a emočních nábojů uveďme
například: „slavíček zpívá smutně, probudil se a není zde maminka...a nyní je
veselý, protože vidí maminku“.....Fáze oscilace a centrace se tím též určují –