rukou, druhá ruka ji pouze přidržuje. Ve spoluhře s muzikoterapeutem se chlapci daří rozlišit
i částečně měnit charakter produkovaných zvuků. Zvládne rytmizaci slov a dvouslovných
spojení. Rytmizaci delšího celku již nedokáže přesně napodobit.
Potíže dítěte můžeme shrnout do následujících bodů:
- narušená motorika velkých i malých svalových skupin
- narušené vnímání barevných nuancí zvuků a tónů
- narušená orientace v čase, potíže s vnímáním dělení času na menší jednotky, s pozorností a
soustředěním se na sledování a uspořádávání opakujících se rytmických sekvencí, narušená
schopnost vnímat a udržet pozornost k posloupnosti hudebních sekvencí a dění v čase
Intelektová výbava je odpovídající věku, domníváme se, že je až nadprůměrná, ale vnímání a
výkonná složka tam, kde se propojují vědomé a mimovědomé procesy, je narušena.
Dítě pak, není dostatečně spokojené se svým „děláním“, vnímá nedostatky, ale nedokáže je
přes své snažení o dobrý výkon odstranit. Má proto sklon k úzkostnému reagování, nejistotě
o sobě samém i k nejistotě v dětském kolektivu. Je narušeno nejen samo uspokojení z jeho
„dělání“, ale dítě je znejistěno „nedostačující“ podporou ze strany dospělých.
Neurovývojová nezralost zapříčiňuje nedostatky v „dělání dítěte“, které dítě eviduje, je se
sebou samým nespokojené, nejisté. Jeho nejistota „ve světě“ se zvyšuje, protože ani jeho
jistící vztahová dospělá osoba neposkytuje „účinnou pomoc“.
Podle diagnostické kategorizace dětí v SMT lze dítě zařadit do 3. skupiny, kdy mají děti větší
pohotovost k úzkostnosti, mohou být sociálně stažené a emočně labilnější. (viz Schéma práce
muzikoterapeuta a podoby hudebních kreací - Pejřimovská 2015, 2017) Zde se jedná také o
specifickou bázi potíží – neurovývojovou nezralost.
Dítěti je třeba vysvětlit, že hra na hudební nástroje představuje „cvičení“, která posilují právě
tyto „oslabené“ oblasti.
Na základě diagnostiky stanovujeme v rámci SMT tyto cíle:
1. Podpora a rozvoj motoriky od velkých pohybů k malým. Využíváme k tomu
rozmístění hudebních nástrojů v prostoru a velkých zvuků gongů a bubnu, strunové
části klavíru apod., kde se zapojují nejen psychické funkce, ale i autonomní funkce
organismu, afektivita i motorika. Již zde požadujeme kvalitu sonoristickou, kvalitu
barvy zvuků a tónů.
2. Podpora a rozvoj vnímání a rozlišování sonoristické (hudebně barevné) kvality
zvuků a tónů s oporou v předlohách muzikoterapeuta. Je to další a složitější krok v
muzikoterapeutické práci. Zde se už soustředíme na jemné pohyby a na jemné