tři základní modely rodinné terapie:
1) terapie jako změna STRUKTURY v rodině:
hlavní proud systemické teorie v šedesátých letech dvacátého století chápal rodinu jako
homeostatický systém, v němž hrál symptom významnou roli (např. nemoc dítěte
napomáhá neřešení konfliktu mezi partnery…) V rámci terapie šlo o vytvoření nové
rodinné rovnováhy, v níž by symptom nebyl potřebný (. Změna je chápána jako
důsledek působení terapeuta v sezení – z toho vyplývá
role terapeuta: je to ten, kdo působí změnu – je aktivní, podobný režisérovi (Salvator
Minuchin – strukturní terapie
2) terapie jako změna významů :
v sedmdesátých letech začala tzv. Milánská škola a její pokračovatelé (Cecchin,
Boscolo) chápat rodinu především jako systém vzájemně propojených významů (přesvědčení,
hodnot, percepcí) Role terapeuta je spoluvytvořit podmínky, aby k uvolnění a pozměnění
existujících významů mohlo dojít. (NIKDY NENÍ POZDĚ PROŽÍT ŠŤASTNÉ
DĚTSTVÍ – pokud ve své hlavě změníme významy: „máma mě sledovala telefonem, to
znamená, že mě podceňovala a nevěřila mi“změní význam sledování telefonem: „máma
se o mě tak bála, že si nemohla si pomoci, neuměla jinak zjistit, že jsem v pořádku. Ani
se jí nedivím, dělal jsem v té době dost problémů. Jsem rád, že to se mnou vydržela“)
Nástroje: práce s týmem za jednocestným zrcadlem,
koncept neutrality (resp. zvídavosti – stranění všem)
tvoření hypotéz,
cirkulární dotazování, domácí úkoly a další
Role terapeuta (terapeutů) aktivní podobný týmu expertů
3) sociální konstrukce a narativní přístupy
se rozvíjí v devadesátých letech. Významy (událostí, chování a také symptomů nejsou dané,
jsou zčásti konstruované mezi lidmi v určité době a kultuře.
Mnoho problémů ve vztazích se tvoří i udržuje tím, jakým způsobem o nich mluvíme (v
jazyce).
V terapeutickém rozhovoru se mohou problémy měnit, ztratit tíži nebo se rozplynout.
MLUVENÍ O PROBLÉMU GENERUJE PROBLÉM, MLUVENÍ O ŘEŠENÍ
GENERUJE ŘEŠENÍ (Steve Shazer – krátká terapie)
Nástroje:
Hledání nadějných příběhů:
Vyprávění je aktivní proces a kromě příběhu syceného špatnými zkušenostmi se v životě děje
ještě mnoho jiných věcí – dobré zkušenosti získávají vyprávěním novou kvalitu reality a
stávají se pro klienty zdroji.
Externalizace (M. White – narativní terapie):
i příběh o problému je možné vyprávět různě: „moje dítě je vzteklé“ – vlastnost dítěte