„ moje dítě někdy popadne vztek“ – zevní nepřítel, proti kterému se můžeme spojit.(= oddělení problému od klienta v rozhovoru pomocí jazyka)
Spolupráce terapeuta s jedincem či rodinou při hledání existujících a zapomenutých kompetencí klientů( Harlene Anderson, kolaborativní terapie)
Role terapeuta je NEEXPERTNÍ – tj. lidé jsou sami experty na své životy, terapeut je expertem na vedení rozhovoru podněcující spolupráci všech – společně se hledají a zkoumají nové alternativy.
U většiny typů terapie pod bodem 3 je přechod od práce s „ tajemným“ týmem za zrcadlem k práci s REFLEXNÍM TÝMEM, přítomným práci s rodinou a využívajícím rozhovoru mezi členy týmu o zdrojích rodiny, pozorovaných během sezení, které vedl terapeut, popř. s koterapeutem.
Závěr: SYSTEMICKÁ TERAPIE PRACUJE SE VZTAHOVÝMI ASPEKTY ZDRAVOTNÍCH A JINÝCH OSOBNÍCH PROBLÉMŮ( např. životní ztráty) Proto je užitečná hlavně při práci s rodinami, lze ovšem tímto způsobem pracovat i s páry a s jednotlivci.
Literatura: Jonesová, E.: Terapie rodinných systémů( Konfrontace, 1996) Schlippe von, A., Schweizer, J: Systemická terapie a poradenství( Cesty, 2000) Gjuričová, Š, Kubička, J: Rodinná terapie, systemické a narativní přístupy, 2. vyd.( Grada, 2009)
14 II III II