SYSTEMICKÁ RODINNÁ TERAPIE
Širší souvislosti a pojmy:
Po druhé světové válce důraz na společenské procesy, rozvoj sociologie, vedoucí postupně až
k myšlence sociálního konstrukcionismu:
LIDSKÝ SVĚT NEPRACUJE S TZV. OBJEKTIVNÍ SKUTEČNOSTÍ, ALE
S VÝZNAMY, KTERÉ VYTVÁŘÍME V INTERAKCI. (př.: stůl je pro některé kultury
deska na nohách, pokynutí hlavou je u některých „ne“, u nás „ano“)
Odklon od lineárně-kauzálního myšlení (příčina vede k důsledku – např. streptokoky způsobí
angínu), které se osvědčuje u záležitostí, které lze v praxi zjednodušit, k myšlení
systemickému pod vlivem kybernetiky:
SYSTÉM JAKO SOUBOR PRVKŮ VE ZPĚTNOVAZEBNÝCH VZTAZÍCH. Tento typ
myšlení je vhodný pro hodně složité záležitosti (komplikované stroje, počasí, živé organizmy)
Pozitivní zpětná vazba: čím je něčeho víc (mého rozladění), tím víc je toho druhého
(rozladění partnera) a tím je víc toho prvního (mého rozladění – vytočí mě jeho protivnost).
Negativní zpětná vazba: čím je něčeho víc (mého rozladění), tím je víc toho druhého
(rozladění partnera) a tím je míň toho prvního (mého rozladění – uklidní mě, že jsem druhého
naštval).
Vliv změny je cirkulární (v kruhu) – tj. změna jakéhokoli prvku vede ke změně i všech
ostatních.
Tyto myšlenky ovlivnily terapeutické uvažování:
Východiska systemické rodinné terapie:
A) CHOVÁNÍ MÁ VÝZNAM V RÁMCI (V KONTEXTU) VZTAHŮ: Členové
rodiny se někdy chovají způsobem, který se zdá neužitečný nebo špatný, mohou je ale
k tomu vést dobré důvody. („To na něj u těch úkolů nesmíš tak řvát“ Dobrý důvod:
chci druhému pomoci radou, dělám to ale neužitečnou až škodlivou formou )
Terapeuti spolu se členy rodiny hledají pak porozumění pro rozpory v tom, oč se lidé
v rodině snaží (dobrý důvod: pomoc druhému), a co dělají (neužitečné chování: kritika
druhého), a jak se v takové situaci může rozvíjet symptomatické chování (dítě rozbolí
bříško, když to oznámí, rodiče např. nechají dohadů a začnou se starat o bříško).
B) SYSTEMICKÁ TERAPIE PŮSOBÍ V ROVINĚ CHOVÁNÍ I V ROVINĚ
VÝZNAMŮ: Žádoucí změna může nastat v každé z těchto rovin (větu přestanu
vnímat jako kritiku, začnu ji brát jako pomoc (změna významu) – nebo přestanu křičet
(změna chování) a věta nebude vyslovována. V obou případech bude klidněji a
„bříška“ třeba ubude.
C) ZMĚNU LZE VNÍMAT V RŮZNÝCH MODELECH, PODLE TOHO PAK
ROZUMÍME ZMĚNÁM, K NIMŽ V TERAPII DOCHÁZÍ. Role terapeuta
souvisí s tím, jak je změna chápána – který model (metaforu) používá: jsou tedy