její kohese a komplexity - jednoty. Muzikoterapie je transdisciplinární povahy. Prostupování dalšími obory proměńuje její primární diagnostické a terapeutické zacílení, vrství ji, ale opět bez ztráty její jednoty a jejich základních principů. Lze říci, že muzikoterapie se ve své jednotě otevřeného systému vrství na různost akcentováním některého ze svých aspektů bio – psycho – socio – spirituálního subsystému. Pokud se doptáváme na původ kohese a komplexity muzikoterapie jako oboru, připomeńme, že jsme jej nalezli v provazujícím cíleném vpojení zvuku a hudby do muzikoterapeutického procesu. Nyní, pokud se vztahujeme ke způsobu analýzy a interpretace slovního a zvukovo – hudebního sebevyjádření klienta/pacienta, je nutné upozornit, že tyto úrovně nezůstávají vyhodnoceny pouze na úrovni spontánní reflexe klienta/pacienta a muzikoterapeuta, na úrovni „dojmu“ klienta a muzikoterapeuta – tedy na úrovni jejich primární interpretace, ale jsou hodnoceny vyššími úrovněmi interpretací s ohledem na stanovené kategorie, které jak pro slovní vyjádření tak i pro zvukovo – hudební úroveń znamenají prostoupení celistvostí – v ucelenosti - osobou, se zrcadlením její komplexity.V případě zvukovo – hudebním se jedná o vibrační charakteristiky, včetně vyšších harmonických tónů a o uspořádanost (organizaci) hudby, s ohledem na hudebně teoretické určení, které zachycuje zákonitosti hudebního myšlení. Systémová muzikoterapie verbální sdělení pacienta/klienta analyzuje a interpretuje dle narativních konceptů a aspektů, ale je možný i jiný způsob analýzy (Chrz V. a Čermák I. 2015, Chrz V., Dubovská E., Tavel P., Poláčková-Šolcová I. a Čermák, I. 2016). Systémová muzikoterapie rozšiřuje v narativitě modus vyprávění o modus zvukovo – hudebních kreací. Úroveń zvuku a hudby se pak významně uplatňuje v procesu muzikoterapeutické změny, která znamená uskutečnění žádoucí změny (u klienta/pacienta), směřující ke zdraví (v nejširším slova smyslu). Muzikoterapie není, připomeńme, naplněna pouze úrovní zvuku a hudby, ale sleduje její souvislosti s dalšími úrovněmi zrcadlení a definování stavu pacienta, s úrovní verbální i dalšími nonverbálními úrovněmi, včetně úrovně fyziologických funkcí a muzikoterapeutického vztahu (viz v níže uvedené pracovní definici), tedy včetně úrovní autonomně reaktivních, úrovně emoční, kognitivní a konativní. Úroveń analýzy obsahu konfigurací v hudebních sebevyjádřeních klienta/pacienta, je ale pro muzikoterapii specifická, přesto často opomíjená, proto byla podtržena. Moderní muzikoterapie – jako svébytný, jednotný a ucelený obor - využívá této zvukově – hudební úrovně ke zkvalitnění procesu diagnostiky a terapie – s hudební a mimohudební úrovní, viz níže.
48 II III II