dále usuzuje a rozpoznává potíže klienta/pacienta. Úroveň zvuku a hudby diferencuje zjištění o stavu klienta/pacienta, která vysvítají z ostatních úrovní diagnostiky. Tím je úroveń zvuku a hudby v muzikoterapii přínosná, a právě touto úrovní se stává muzikoterapie charakteristická. Vždy, významně, je ve všech způsobech užití muzikoterapie přítomná. Urovní zvuku a hudby se stává muzikoterapie vlastním oborem. Pokud se muzikoterapie zaměří na terapii personální úrovně, zde pro svou uspořádanost, zvukovo – hudební úroveň, navozuje atraktivní prožitkovou finalitu a odplavuje hrozbu ztráty kontroly člověka nad svou životní situací, odplavuje destruující úzkost, a tím spouští salutogenní procesy, které se promítají do oblastí podpory vývoje a rozvoje člověka, ale i do léčby psychiatrických, neuropsychiatrických, léčebně rehabiliztačních i interních onemocnění, do terapie v situaci fragility stáří i kolisí sociální role člověka a sociální interakce. Podmínkou je, aby byla, mimo jiné, pochopena organizace a uspořádanost hudby, tedy, aby byl mentálně uchopen a cíleně užit dominující prostředek muzikoterapie, zvukovo – hudební úroveň. Pochopení vztahů zvukovo – hudební úrovně k ostatním úrovním, zrcadlící se stav klienta/pacienta více ozřejmuje. Úrovně slova, chování, konání i zvuku a hudby se ve svých souvislostech provazují do komplexity i kohese muzikoterapie, prostředku, který zrcadlí komplexitu a kohesi osoby člověka. Proto je důležité rozpoznávat uceleně (neredukovaně) to, co muzikoterapeutická realita zrcadlí a zabezpečit to, aby muzikoterapeutická realita byla myšlenkově (teoreticky) uceleně uchopena. Právě jen tento vztah mezi muzikoterapeutickou zrcadlící realitou a teorií výkladu je relevantní a mimo jiné zamezuje, aby subjektivita klienta, jeho osobnostní identita, byla nějak neoprávněně nahrazena subjektivitou muzikoterapeuta. V muzikoterapii, pro nonverbalitu zvuku a hudby, je velice nutné stále a stále upozorňovat na požadavek myšlenkového (teoretického) uchopení muzikoterapeutické reality proto, aby se v muzikoterapii nepůsobilo na klienta/pacienta neznámým, myšlenkově neuchopeným vlivem s nepředpokládatelnými účinky. Je (v muzikoterapii) zcela zásadně nutné existující muzikoterapeutickou realitu myšlenkově uchopit v její komplexitě, neboť neexistuje-li relevantní vztah mezi muzikoterapeutickou realitou a muzikoterapeutickou teorií, působí se na člověka vlivem, který není mentálně rozpoznán - a tedy se působí neznámým vlivem s neznámými účinky.
II III II 47