u dospělých se dále zvažuje a „ douchopuje“ téma bona pochopením, až i za podpory vůle.
Navazuje tak fáze generalizace do mimohudebních aspektů žitého života člověka.
4. Proč se muzikoterapie nazývá „ systémová“?
Systémová muzikoterapie vychází z teorie otevřených systémů, kterou formulovali vědci jako Ludwig von Bartalanffy, Gregory Bateson, Ilya Prigogine, Salvador Minuchin,
Wiliam Robert Beavers, Mony Elkaim, Radean W. Miskimins a další. U nás jsou to Jan Špitz a Petr Boš.
Hudba jako otevřený systém
Otevřený systém reaguje s cílem zachovat sebe sama. Reaguje na své vnitřní prostředí, které vyvažuje ve svých mechanismech k funkčnosti i podobně reaguje na své vnější prostředí – tím se stává „ živým“, na rozdíl od entit pouze pasivně vystaveným různým vlivům. Otevřený systém sám ze sebe reaguje na tlak, na změnu směrem k zachování sebe sama. Člověk, rodina, formální i neformální skupiny, stát, i společenské mechanismy v historickém toku času, ale i hudba, „ řeší“ tlak na svou vlastní změnu a je možné chápat tyto entity jako otevřené systémy. Naproti tomu ale např. kámen není otevřený systém.
Otevřený systém uvnitř sebe sama je protkán vztahovou sítí signálů, skrze níž působí a vyvažují se čtyři principy. Dva protichůdné principy – strukturace, statický princip a transcendence, princip směřující ke změně. Ty jsou vyvažovány principem negativní zpětné vazby, třetím principem – kdy tento dohleduje, aby tlak na změnu neroztříštil kapacitu principu strukturace. Poslední princip je principem čtvrtým- přenosem informací mezi otevřenými systémy navzájem. Jde o „ učení se otevřeného systému ze svého prostředí“. Aristoteles ve svých dramatech poukazuje na vztah mezi člověkem a „ osudem“, tedy mezi dvěma otevřenými systémy.
Témata malefica a bona v hudební kreaci
Mechanismy strukturace a transcendence nacházíme i v hudbě, v podobě jejich motivů a témat, které se představují, ale i proměňují. Vždy ale se zřetelným zachováním celistvosti hudebního celku. Ten není tříštěn. Bezpečně rozpoznáváme, zda hudební motiv či téma jsou součástí hudebního celku, nebo zda již byl tímto hudebním tématem hudební celek uzavřen. Pokud se týká proměny témat „ toho zlého“, malefica, v „ to dobré“, bonum, hudba zde neselhává a bezpečně transformuje maleficum v bonum. Zde sehrává roli tzv. princip negativní zpětné vazby, kdy skrze hudební inspiraci jsou témata „ zlého“ plně vyvážena tématy bona. Hudební celek tedy je vždy funkčně vyvážen a otevřený systém není přetížen tlakem na změnu, plně transformuje témata malefica v bonum. Hudbu lze oprávněně pojímat jako otevřený systém, který nejen ponejprv zrcadlí hudební invenci hudebního skladatele, mluvíme zde o nosné především arteficiální hudbě, ale i u posluchače vyvolává skrze přenos principů optimální zkušenost řešení jeho niterných potíží. Proto nejen adepti muzikoterapie, ale i posluchači hudebních koncertů jsou poslechem hudby obohacováni.
Člověk, jako otevřený systém i hudba jsou teoreticky vzájemně kompatibilní, proto se název systémové teorie objevil v názvu muzikoterapie.