2. Jakou povahu mají hudební kreace a jak se s nimi pracuje?
Hudební kreace( HK) jsou elementární improvizace bez nutnosti umělecké dovednosti hry na hudební nástroj. Spontánně jedinec vyjadřuje to, co v daném okamžiku niterně prožívá.
HK jedince bez výrazných psychických potíží vyjadřuje tíhnutí k organizaci hudby. Ta napomáhá, aby HK proměňovala uspokojivě témata vzrušená a až ohrožující, témata malefica v témata bona, v témata emočně uspokojující a završující. I jedinec bez psychopatologie prožívá životní potíže a snahy k jejich řešení. Niterné potíže, témata malefica i „ jejich řešení“ transformace do témat bona se zrcadlí v HK. Zde děkuji doc. Kateřině Ivanové, která mi v osobním rozhovoru nabídla završující pojmy malefica a bona i hudební vědě, která zpracovala význam tonality v organizaci hudby.
V hudební kreaci se obvykle nejdříve vynoří část vyjadřující právě niternou potíž, tíseň, úzkost, vzrušení či připravenost k agresivitě, v tzv. tématech malefica. Poté, další část- část tematické změny, představuje transformaci témat vzrušených do témat „ řešení“, tzn. emočně do témat uspokojení, uklidnění, či pokoje bez obavy z opaku, do témat heroičnosti či fascinace a katarze, do tzv. témat bona.
U jedinců se závažnými psychickými poruchami HK zrcadlí výraznější odklon od očekávaní organizace hudby. Hudební kreace jsou proto materiálem pro diagnostiku i terapii, kdy témata bona, představují alternativní způsob řešení potíží. Adept tak nachází nový způsob ve srovnání s dosavadními způsoby jeho reakcí na potíže, které mohou být i nefunkční.
Muzikoterapeut může napomáhat hrajícímu adeptovi rozpoznávat motivy a témata, která se vynořují v jeho hudební kreaci.
3. Může hudební sebevyjádření napomoci řešení reálných životních potíží?
Ano. Hudební kreace umožňuje klientovi znovu prožít životní epizodu a přetvořit ji do emočně uspokojivé podoby. Zde je pro mne velice cenná cesta narativních psychologů, u nás zvláště Vladimíra Chrze, kteří odkryli význam vyprávění i vyprávěných životních epizod v lidském životě. Tíhnutí k emočně atraktivní finalitě příběhu, životní epizody, podporuje optimálně právě organizace hudby.
Hudební kreace vyjadřující životní epizodu aktéra vyznívá v žádoucí prožitek( emočně naplňující vizi finality prožívané epizody). Aktér náhle ve své vlastní hudbě – v aktivní formě – zažívá nečekané rozuzlení svého malefica, jiné, než on sám zná. Tím, že hudba ze své organizace tíhne k emočně příznivé finalitě, hudba nejen vyjádří zřetelně témata malefica, ale transformuje je v témata bona, a to funkčně plně, „ beze zbytku“. Vynáší a rozpouští skrytá témata malefica. Děje se tak mnohdy překvapivě, pro samotného aktéra. Přesto ale vyjadřuje de facto osobnostní potenci aktéra, která jinak byla utiskována „ hlasem mučitele“. O skutečnosti narušeného sebepojetí v podobě podsunutého „ hlasu mučitele“ do „ já“, výstižně hovoří opět někteří narativní psychologové. Hudební kreace s dramatickým obloukem transformace témat malefica v bonum tento „ hlas mučitele“, který jinak adept považuje za „ svůj“, odkrývá.
Postupně tím nabývá adept vhledu k svému svobodnému „ já“ a uchopuje sám sebe ve své osobnostní skutečné potenci. A zdravý proud dění v jeho vědomí ovlivňuje i jeho chování a konání. Osvobozuje jedince od témat malefica, atakujících z pod hladiny vědomí od parciálnosti ve svém vidění sebe a světa. Klient / pacient získává skrze organizaci hudby v hudebních svých kreacích novou hudební zkušenost. Hudební kreací vzniká uchopení jím autenticky prožívaných témat bona – osvobození, fascinace, přijetí a bezpečí. Takto, hudebně dosažené bonum, je u dětí mnohdy spontánně přijímáno do jejich žitého života,