Osvědčeným postupem je postup , kdy dítě samo vybírá takové spárování zvuků ladiček , či tónů jiných lehce ovladatelných nástrojů , resp . spárování slyšených frekvencí , které samo dítě vnímá jako takové , které „ mu pomáhají si odpočinout “, či „ jej osvěžují “. I „ dýchání a hudba “ má efekt zklidňující či aktivující .
V hudebně – zvukových kreacích pracujeme vždy s časem – tedy tempo a rytmus se odehrávají v čase . Hudebně – zvukové kreace představují komplexitu - kombinaci různých výšek a síly tónů , rytmu a tempa . Jsou reprezentací vysoce složité sítě , která modifikuje i synaptickou síť neuronů v mozku , jak bylo již řečeno . Tato „ nenápadná , ale vysoká “ složitost hudebních krátkých improvizací reprezentuje tvorbu „ složitosti “ synapsí – podílejících se na kognitivních funkcích , na součinnosti autonomních funkcí lidského organismu a uvědomovaných funkcí psychiky . Uvádí se , že různé hudební tvary , tónové výšky a akcenty , zapojují tu více neuvědomované a jindy více uvědomované psychické pásmo . Jen zde , připomeňme , že složitá síť tónů včetně jejich uspořádání v čase je předpokladem pro zapojení afektů , emocí a vyšších citů v propojení s významy . Tím se mimoverbálně sdělenými významy zapojují area mozku , při řeči běžně nezapojená , a uplatňuje se již zmíněná plasticita mozku . ( Plasticita mozku znamená schopnost mozku najít jinou cestu k realizaci potřebného výsledku , pokud běžný způsob je jistým způsobem ochuzen ).
Ladičky laděné na různé frekvence vibrují natolik silně , že mohou vytvářet i taktilní vjem na kůži . Taktilní diskrétní „ doteky chvění “ mají významný vliv na svalové i psychické uvolnění , i na aktivaci psychické svěžesti a pohotovosti .
V logopedické práci , tyto krátké hudebně – zvukové kreace , znamenají odplavení únavy a zvýšení pozornosti pro další logopedickou práci , po jakémsi intermezzu v logopedických vlastních postupech v rámci logopedické lekce . Nastíněné hudební aktivity představují časové rozmezí kolem cca 5 minut . Je vhodné je vřadit v momentě únavy dítěte , která se může projevovat i nesoustředěností , nebo před opakováním stěžejních momentů té které logopedické lekce .
Podpora osobnosti dítěte Nyní se krátce zmíníme o „ podpoře osobnosti dítěte – podpoře shora “.
Připomeňme , že dle systémové teorie je každý dílčí úkon obohacen , a to zcela jedinečně , „ vlastností celku “, to znamená v našem případě , že každý jednotlivý úkon je u každého dítěte jedinečný tím , jak je vpojen „ do “ a jak vyvěrá „ z “ celkového vnímání sebe sama dítětem . A každý úkon , který posiluje sebevědomí dítěte a jeho žádoucí chtění i vizi o sobě samém , obohacuje i dílčí schopnosti dítěte – tedy i řeč . Invence – tvůrčí proces ve zvukově – hudebních kreacích dítěte , je jedinečnou podporou nejen emoční stability , ale i kognice , tedy i řeči a osobnosti dítěte .
Realizuje-li dítě během logopedického sezení krátkou hudební improvizaci , kterou mu logoped - muzikoterapeut nastíní jako určitý rámec elementární improvizace včetně hudební inspirace , je zapotřebí , aby dítě bylo úspěšné . Jedině tak se dosahuje nejen odplavení únavy a současně aktivace psychických funkcí , součinnosti autonomních a vědomých funkcí a i podpory sebevědomí dítěte , jeho víry ve smysl svého snažení a vize jeho úspěšnosti . Jedná se o významnou podporu vývoje jeho osobnosti .
Pokud pak logoped – muzikoterapeut navodí během logopedického sezení i krátkou hudební improvizaci ve vlastní spoluhře s dítětem , dítě zažívá prožitky radosti a štěstí . Ty samy o sobě podporují součinnost všech subsystémů v otevřeném systému člověk , podporují stavbu synaptické sítě a plasticitu mozku a zkušenost toho , že „ mohu sdělovat své prožitky hudbou a druhý mi rozumí a přijímá mne “. Nezastupitelné jsou zvukovo – hudební improvizace právě u dětí , které lidské řeči „ nerozumí “. Hudba má , i ve své elementární podobě významonosný charakter – sděluje významy , podobně jako řeč . Proto je spolu s plasticitou mozku tak významná i u dětí se závažnými poruchami řeči i u dětí s kombinovanými vadami .
Zde ale , aby dítě bylo úspěšné , se vyžaduje od logopeda – muzikoterapeuta „ umění “ takového zadání rámce pro muzikoterapeutickou improvizaci , ve které bude dítě úspěšné . Je třeba především hudební improvizace elementarizovat , a přitom ponechat v improvizaci dítěti prostor pro jeho invenci , jeho kreaci .