v hudbě , je „ serialita “ hudebních motivů ( tvarů ) v čase , nezastupitelně diferencovaně reprezentována a nadto kombinována s výškami , sílou a témbrem tónů . Hudební tvar výšek , síly , témbru , souznění tónů a jeho proměny v čase , v podobě tempa , rytmu , akcentů , frází a dynamiky , představují velice složitou sluchově vnímanou síť , která vytváří podobně složitou síť funkčně propojených neuronálních synaptických spojů v mozku . Vzniká , ukotvuje se a spolupůsobí trojrozměrné vnímání , které spolu s pamětí utváří trojrozměrné představy , které jsou základem propojení mimovědomých a vědomých funkcí završených v kvalitě kognitivních funkcí , včetně porozumění a expresi řeči . Zvýšení složitosti synaptických sítí je současně i základem k využití plasticity mozku . Mozek je schopen určité funkce vykonávat s užitím různých synaptických propojení a propojení různých áreí . Toto propojení opět probíhá nejen vertikálně – „ tedy nyní a teď “, ale i lineárně-sériově , posloupně v čase . Svou vysokou komplexitou je hudba významným pomocníkem v utváření vnímání , představ , prožívání a myšlení , i řeči . Určité hudební tvary se v čase znění hudebního celku neustále proměňují , a teprve tyto jejich proměny „ v sérii “ tvoří celkový završující vjem a jeho obsah . V systémové muzikoterapii odkrýváme , že celek je v čase obsahově uspořádán do tzv . dramatického oblouku . Hierarchické utváření tohoto celku , který nese význam , umožňuje určitou oslabenou funkci vyvážit jinou . Hovoří se zde o tzv . plasticitě mozku , která je významnou úzdravnou , salutogenní silou . Plasticita mozku se „ zapíná “ „ chtěním , aktualizací vize člověka o sobě samém “, a proto již jen vize dítěte o sobě samém a svém „ cíli “, jeho chápání sebe sama - své osobnosti se snahou dosáhnout cíle , je silou rozhodující v zapínání plasticity mozku . Posiluje se nejen funkčnost , ale i utvářející se a trvalejší struktura , včetně strukturování synapsí a produkce transmiterů atd .
„ Slyším předchází vyslovuji “
Shrneme-li řečené z jiného aspektu - pokud dítě „ lépe slyší “, „ lépe i vyslovuje “. Je možné zkombinovat a zaměřit pozornost dítěte nejen na určité frekvenční pásmo výšky tónů , ale zaměřit pozornost na barvu tónů , resp . na alikvotní tóny , které dítě vytváří na elementárním hudebním nástroji – trianglu , slunečním bubínku , kantelách , ale i ve strunoví klavíru apod .
Pokud dítě naslouchá např . pouze dvěma různým tónům ladiček , různých frekvencí , se zaměřením se na jejich tónovou barvu , i při pouze několikerém jejich opakování , vzniká v mozku trojrozměrná představa , která je základem – kostrovou bází pro kognitivní funkce , viz výše .
Komunikuji neverbálně
Tam , kdy dítě slovům a řeči nerozumí a není schopno vyjádřit slovy ani to , co prožívá , je hudebně - zvuková komunikace rozhodující , sděluje totiž významy . Dítě nejen že prožívá vzájemnou komunikaci s někým , ale je schopné hudebně vyjádřit to , co prožívá a prožít to , že reaguje na jeho sdělení sebe sama druhá osoba . Buduje se , v jinak obtížné situaci , jeho osobnost a vzájemnost lidství .
Únava , uvolnění a aktivace
Dítě se během logopedického sezení snaží o výkon , nalézá se ale i v neustálém ohrožení prožitkem vlastního selhání , konfrontace s neúspěchem , nastupuje únava a chybovost i nepřesný nácvik stereotypů při výslovnosti .
Změna činnosti v logopedickém sezení , na neverbální improvizace a kreace , jak riziko neúspěchu , tak únavu odplavují a nově aktivují mentální pohotovost dítěte .
K odplavení únavy lze využít cíleně i binaurálního slyšení , kde , jak se jeví , dva různé tóny vytvářejí v mozku tón třetí , který , udává se , je odečtem frekvencí obou slyšených tónů . Můžeme tak poměrně cíleně navozovat nižším rozdílem relaxační stavy , vyšším soustředění , koncentrací a zvýšit efekt učení . Obecně ale lze říci , že nižší tóny , například zmíněné ladičky , a pomalejší tempo , má relaxační vliv , frekvenční zvýšení tónového pásma , amplitudy i rychlejší tempo rytmizace mentální pohotovost aktivují . Nezanedbatelný význam má i povaha vyšších harmonických tónů , barvy tónů . Tyto vyšší harmonické tóny aktivují práci CNS , a proto je vhodné raději užívat reálné hudební nástroje než pracovat se zvukem elektronicky generovaným .