Jak můžeme takovému člověku pomoci ?
Především se mi vždy vyplácelo hovořit s takovýmito dětskými autisty o „ filosofii života “, o vztahu „ já a bytí “, malefica a bona v životě , a představit jim hudbu jako „ filosofii v modu tónů “. Až neuvěřitelný byl efekt mého mentálního nastavení , jako muzikoterapeutky , do pozice inspirace , do pozice fascinace dobrem a krásnem . V tomto momentě „ mizely symptomy autismu v dětské skupině autistů ". Prvoplánově se u autistů jedná o narušení – bio a psycho-subsystému a i sociosubsystému . Význam ale , dle mé zkušenosti , měl překvapivě spirituální subsystém – povídání o filosofii řádu Života . Je snad spirituální subsystém a bio-subsystém ve zvláštním privilegovaném vztahu ?
Ale jakou hudbu dítěti s autismem představovat ?
Vždy se mi vyplácelo pracovat s takovými zvukově-hudebními plochami a tématy , které autistické dítě samo na nástroj ve své elementární improvizaci nacházelo . Zde , z materiálu této zvukověhudební platformy , jsem pak jemně nabízela tématické modifikace , od pokojných , a tudíž regenerujících témat , přes témata naznačující maleficum či témata bona , útěšná , empatická či radostná . Autisté přijímali překvapivě ochotně i spoluhru na nástroj .
Nebylo bez významu , po mé vlastní zkušenosti popsané výše , představovat pouze témata bona , protože i samotná témata bona v sobě implicitně zahrnují témata malefica , protože jsou vyústěním , proměnou malefica v bonum . Téma bona tak poukazuje i na explicitně nevyjádřené , můžeme říci „ zamlčené “ maleficum .
Nestalo se mi , že by autistické dítě nechtělo pracovat se zvuky hudebního nástroje .
Vzhledem k organizaci hudby autisté preferovali více tonalitu než jedinci trpící schizofrenní psychickou poruchou , kde se objevovala výrazná množina alterovaných tónů .
V systémové muzikoterapii bylo odkryto , že pouhá sama organizace hudby témata malefica spontánně proměňuje na témata bona . Neexistuje v nosné hudbě případ , že by téma malefica převážilo významově nad tématy bona . Jak v závěru hudebního improvizovaného nebo i umělého hudebního celku .
To , co je velice důležitou součástí práce se zvuky a hudbou , je v SMT 3 umění elementarizace . Tedy najít hudební význam v sebenepatrnějších hudebních dětských motivech a rozvinout jej do hudebního krásna , ekvivalentu dobra .
Organizace hudby ve vrcholu , tam , kde se téma malefica proměňuje v téma bona , představuje moment hudební inspirace . Moment , „ za hranicí mého já “, za hranicí i mnohdy mé bolesti , který je vyjádřením-doteku intelektu Života s intelektem mého já . Dotek intelektu milujícího a starajícího se , bezpodmínečné lásky .
Tak se hudba , resp . organizace hudby , stává tematickým vzorem zacílení vizí člověka , tematickým vzorem prožitku , který je terapeuticky následně generalizován až do reality života samého .
Přesto , že dotek pomyslného bio-subsystému a spirituálního subsystému , výkladu světa dle já , je někdy bolestný , je současně oživující - je úhelným kamenem osobnosti . U autistů v jejich potížích převládá bio-subsystém nad psycho-subsystémem , protože jejich vize života , spirituální subsystémem , jsou zastiňovány mnohými každodenními strastmi .
Může ale nastat i situace , že bio-subsystém je vnímán psycho-subsystémem dostatečně nezaostřeně . Psycho-subsystém dostatečně jemně nevnímá signály autonomního dění bio-subsystému . Vzniká tak disociace mentálního toku verbálních a neverbálních významů . V mé muzikoterapeutické praxi se pak objevovalo , že ztišením psycho-subsystému a posílením propojení bio a spirito-subsystému se dociluje úpravy až neurovegetativních a i somatických potíží .
3 SMT – Systémová muzikoterapie