a pracovní . Daná osoba se nejvíce zlepšuje v prvním půlroku po prodělané příhodě . Není však vyloučeno zlepšení i po několika letech . V současnosti převládá snaha o zkrácení doby hospitalizace a návrat těchto jedinců do domácího prostředí , které mívá pozitivní vliv na zotavení . Následná rehabilitace by měla být cíleně směřována do domácího prostředí ( Škoda et al ., 2016 ). Pro tyto osoby je stěžejní jejich reintegrace do společnosti , kvalita života v oblasti zdraví , udržování aktivity a seberealizace . Cévní mozková příhoda je vysilující stav , který postihuje více než 15 milionů nových pacientů ročně na celém světě . Jeden ze tří pacientů pak zůstává s trvalými následky v oblasti motorických či kognitivních oblastí . Odhaduje se , že až 42 % pacientů , kteří přežili mrtvici , potřebují při vykonávání každodenních činností pomoc ( Teasell et al ., 2012 ). Včasná rehabilitace je v těchto případech zásadní pro maximalizaci funkčního zotavení ( Horn et al ., 2005 ; Krakauer et al ., 2012 ; Samuel et al ., 2017 ). Při práci s klientem po CMP je vždy nutno brát v úvahu rozsah a intenzitu postižení CNS . To ovlivňuje , zda a do jaké míry si daná osoba své onemocnění uvědomuje a jak ho prožívá . Zpracování nemoci a subjektivní prožívání nemoci následně určuje postup při intervenci a následnou péči jejímž cílem je lepší funkční stav a nižší závislost pacienta na ošetřovatelské podpoře .
Následná péče pak optimálně probíhá v domácím prostředí , s podílem praktického lékaře , odborných lékařů ( oboru neurologie a fyzioterapie , event . interního lékařství ), odborných vysokoškolských pracovníků ( psychologa , logopeda ), nelékařských zdravotnických pracovníků ( všeobecné sestry domácí péče , fyzioterapeuta , ergoterapeuta ) a sociálních institucí ( pečovatelská služba apod .), viz Klinický standard pro diagnostiku a léčbu pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou .
Speciálně pedagogická , logopedická a muzikoterapeutická péče Před zahájením terapeutického plánu je třeba důkladně znát klientova anamnestická data , tj . stav před vznikem CMP a orientačně stav kognitivních , jazykových a řečových schopností . Kognitivně-komunikační poruchy u klientů po prodělané CMP se většinou projevují současně ve všech jazykových rovinách ( ve foneticko-fonologické jazykové rovině – ve výslovnosti , v lexikálně-sémantické jazykové rovině – ve slovní zásobě , významu slov , v morfologickosyntaktické jazykové rovině – v gramatice , v pragmatické jazykové rovině – v užití jazyka v reálné situaci ), a proto vyžadují specifický diagnostický a terapeutický přístup .
V první fází se provádí artikulační cvičení , tzv . obličejová gymnastika , uvolňujeme obličejové svaly a rty , cvičíme jazyk , rty , pohyby čelisti , zařazujeme vybraná artikulační , fonační a respirační cvičení , rozvíjíme sluchové vnímání a fonematický sluch dle individuálních potřeb klienta . Navozujeme samohlásky , poté slabiky , zapojujeme psaní a čtení . Tempo čtení a psaní je individuální a odvíjí se od rozsahu dané poruchy . Při pojmenování využíváme obrázky a rozvíjíme je dalšími slovními druhy , sestavujeme věty z několika slov , tvoříme jednoduché věty , vymýšlíme slova na vybrané písmeno aj . Vhodné jsou rovněž komunikační knihy nebo kartičky pro potřeby klienta , pracovní listy , počítačové programy – Brainjogging , Mentio , Afatický slovník aj .
Posilujeme a rozvíjíme krátkodobou verbální paměť , krátkodobou vizuální paměť , kalkulické schopnosti , krátkodobou koncentraci pozornosti , verbální fluenci , např . lexikální , sémantickou , dále např . pojmenování , opakování slov , fluenci při popisu fotografie či obrázku , psaní ( opis , přepis , diktát ), pojmenování – identifikace objektu , porozumění verbálním instrukcím a porozumění čteným instrukcím . V péči o klienty po prodělané CMP se osvědčilo využití metody dílčího oslabení výkonu ( dále jen DOV ), kterou je třeba individuálně uzpůsobit možnostem klienta , způsobu a rychlosti přijímání a zpracování informací . Dle rozsahu a hloubky problémů klienta je sestaven individuální tréninkový program .
Základy metody odstraňování DOV vychází z prací A . R . Luriji a jeho koncepce „ funkčního mozkového orgánu “ jako systému , jehož činnost závisí na dynamické spolupráci různých