I zde se odplavuje únava a nesoustředěnost elementarizací námětů skrze hudební kreace , eventuálně skrze mimické dramatizace s pohádkovými náměty . I zde platí , že elementarizací se snižuje riziko neúspěchu , ale ponechává se vždy v hudební kreaci prostor pro vlastní kreativitu dítěte a jeho hudební inspiraci . Tím se nejenom podpoří osobnost dítěte , ale odplavuje se i únava a připravuje se schopnost se mentálně soustředit na další práci logopedické povahy .
Dítě se špatnou výslovností , s horší pamětí , s nesprávnou tvorbou věty a se sníženou sebedůvěrou
Odstranění špatné výslovnosti mohou napomoci programy PC , které zabezpečí bezprostřední vizuální zpětnou vazbu vysloveného . Sluchové diferenciaci mohou dobře posloužit ladičky různých frekvencí , viz výše . Paměť lze podpořit opakováním hudebních kreací , které dle vlastní hudební inspirace vytváří dítě samo . Vpojit lze i mimickou a pohybovou improvizaci z pohádkových scén , která je propojena s hudebními kreacemi dítěte i logopeda – muzikoterapeuta . Podpoře stavby věty lze napomoci zvyšováním komplexity hudebních kreací , od rozlišení témbru zvuků a tónů , přes složitost rytmu , rytmicko-melodického a harmonického uspořádání hudebních kreací . Vhodná je i spoluhra dítěte s logopedem-muzikoterapeutem , která opět představuje vyšší míru komplexity . Zvyšování komplexity hudebních kreací napomáhá složitější spolupráci neuronálních sítí a k využití plasticity mozku , viz výše . Je vhodný i poslech hudby , při kterém dítě bude moci doprovázet vlastními hudebními vstupy . Receptivní hudbu volíme s klidným tokem hudebního proudu , pozvolnějšího tempa , ale s komplikovanější strukturou , např . až polyfonního charakteru .
Dítě s potížemi v pohybu
Pokud chceme zkvalitnit pohyb , začínáme vždy s hudebními kreacemi , které jsou propojeny nejdříve s velkými pohyby končetin až i lokomocí , a postupně vřazujeme pohyby drobnějších svalových skupin až k mimickým improvizovaným dramatizacím . Orientace v prostoru pro dítě znamená odhadovat odkud zvuk přichází , ale také hru na elementární hudební nástroje , které jsou od sebe poněkud vzdáleny a vyžadují velký pohyb končetin i určitou stabilitu postoje , pokud je třeba , i lokomoci . Bezprostřední zpětná zvuková vazba je v takovýchto případech vhodnou podporou kvality pohybu . Pokud např . dítě rozeznívá končetinami zavěšené zvukové kameny zvonkohry na nosiči , získá dítě zpětnou vazbu o kvalitě pohybu v kvalitě zvuku , v odlišení témbru tónu nebo síly zvuku rozeznělého kamene . Může se pracovat i s ozvučenými míčky apod . Pomocí zpětné sluchové vazby se „ učí “ koordinaci jednotlivých svalových skupin . Opět se hudební kreace odehrávají z vlastní hudební invence dítěte , kdy logoped-muzikoterapeut sice nabízí širší rámec podoby a příklady hudebních možných kreací , které elementarizuje a využívá pozadí pohádkového děje a postav , ale dítě vždy samo pak volí podobu vlastní hudební kreace . Invence dítěte , jeho nápaditost a tvoření , pak podporují sebevědomí dítěte proto , že tušení „ řešení “ životní situace znamená nejvyšší akt psychiky člověka v utváření sebe sama . Dle teorie systémové muzikoterapie budování sebe sama v tušení vizí a v jejich realizaci znamená utváření otevřeného systému člověk i součinnosti jeho subsystémů , v našem případě subsystémů bio a psycho , receptivní a expresivní řeči .