Tato podkapitola si kladla za cíl představit myšlenkovou cestu , jak kombinovat muzikoterapeutické postupy u jednotlivých dětí , vždy s jejich specifickým obrazem daností a potíží . Kladla si za cíl přiblížit vhled k principům jak konkretizovat postupy systémové muzikoterapie v logopedickém sezení u konkrétních dětí .
Závěr
V textu bylo představeno několik aspektů a podob intervencí systémové muzikoterapie vhodných v podobě krátkých zvukově - hudebních aktivit a kreací vřazovaných do logopedického sezení za účelem zkvalitnění výslovnosti , komunikace , odplavení únavy a navození aktivace mentální činnosti i sanace narušení jak dílčích , tak osobnostních kvalit dítěte . Základní funkce muzikoterapeutické intervence v logopedickém sezení , dle systémové muzikoterapie , představují strategie posilující součinnost mezi subsystémy , umenšením jejich vzájemného nesouladu a roztříštěnosti – především , v případě receptivní a expresivní řeči , mezi bio a psychosubsystémem . Jednou ze strategií je navození téměř bezprostřední zpětné vazby pomocí programů PC ( např . programu Audacity ), které i vizuálně zobrazují a analyzují zvukovou podobu řeči . Zachycuje se a analyzuje se zvuková podoba nesprávné výslovnosti dítěte s cílem přiblížit výslovnost dítěte výslovnosti správné . Zjišťují se dále dítětem vnímaná a slyšená pásma frekvencí a pásma absentovaná v jeho sluchovém vnímání . Navozuje se zkvalitnění vnímání a diferenciace sluchových vjemů frekvenčních pásem , které je třeba prosytit vjemem . Naplňuje se tak pomyslná zásada , „ co slyšíme , to umíme vyslovit “.
Dalším aspektem je práce s kvalitami výšek a síly tónů , které tvoří jakési zvukově – tónové tvary , které se dále proměňují v čase , v tempu , rytmu , v akcentech a frázích rytmicko - melodicko – harmonického uspořádání hudební kreace . Tyto proměny hudebních tvarů , budují obdobnou složitost synaptických sítí v mozku , které stojí v bázi kognitivních funkcí . Dynamika synaptických sítí v mozku umožňuje i tzv . plasticitu mozku , která i narušené funkce může sanovat v jiném způsobu zapojení synapsí a mozkových areí do celistvého uspokojivého mechanismu v porozumění a expresi řeči .
Do práce s výškami tónů spadá i tzv . binaurální slyšení , které , jak se jeví , posiluje trojrozměrné představy – struktury pro budoucí myšlenkovou činnost mozku .
V neposlední řadě se u dětí s vadou řeči stává významným cílem podpora vývoje osobnosti , který je mnohdy vadou řeči ztížen . Podpora sebevyjádření a úspěšnost v komunikaci rozvíjejí sebedůvěru , radost a prožitky úspěšnosti . Dynamizuje se tak sanace osobnostních potíží ve vývoji dítěte , které vznikají vadou řeči dítěte . Hudebními krátkými improvizacemi dítěte , které mohou naplňovat i výše uvedené dílčí cíle , dítě nejen odplavuje únavu a aktivuje svou mentální aktivitu , ale prožívá svou úspěšnost a buduje tak současně i svou sebedůvěru , buduje osobnost . Podobně spoluhra dítěte s muzikoterapeutem opět významně posiluje prožitky sebedůvěry , radosti a štěstí a lidské vzájemnosti ve funkční komunikaci . Zde je nezastupitelná úloha dialogové spoluhry především u dětí , které řeči nerozumí . Dítě prožívá , „ že může sdělovat druhým sebe sama a že druzí mu rozumí a přijímají jej “. Dítě v těchto improvizacích , jejichž rámec navrhuje muzikoterapeut , by mělo být úspěšné . Je proto třeba umění muzikoterapeuta , aby dokázal rámce improvizací elementarizovat , ale současně hudebně neochuzovat o dětskou hudební inspiraci či kreativitu .
Tento text si kladl za cíl inspirovat logopedy – muzikoterapeuty , kdy muzikoterapeutické intervence podporují realizaci žádoucího efektu logopedických postupů ve smyslu zkvalitnění porozumění a expresi řeči .