inspirace , a to i na elementární úrovni , znamenají tvůrčí proces ve zvukově – hudebních kreacích dítěte a jsou jedinečnou podporou kognice , tedy i řeči i osobnosti dítěte .
Realizuje-li dítě během logopedického sezení krátkou hudební improvizaci , kterou mu logoped - muzikoterapeut nastíní jako určitý rámec elementární improvizace včetně hudební inspirace , je zapotřebí , aby dítě v této činnosti bylo úspěšné . Jedině tak se dosahuje nejen odplavení únavy a současně aktivace psychických funkcí , součinnost mimovědomých a vědomých funkcí , ale i podpory sebevědomí dítěte , jeho víry ve smysl svého snažení a vize jeho úspěšnosti . Významně se tak podporuje vývoj jeho osobnosti .
Pokud pak logoped – muzikoterapeut navodí během logopedického sezení i krátkou takovouto hudební improvizaci ve vlastní spoluhře s dítětem , dítě nadto zažívá prožitky radosti a štěstí ze vzájemného porozumění . Prožitky štěstí , samy o sobě podporují součinnost všech subsystémů v otevřeném systému člověk , podporují stavbu synaptické sítě a plasticitu mozku a zkušenost toho , že „ mohu sdělovat své prožitky hudbou a druhý mi rozumí a přijímá mne “. Nezastupitelné jsou zvukově – hudební improvizace právě u dětí , které lidské řeči „ nerozumí “. Hudba má , i ve své elementární podobě významonosný charakter – sděluje významy , podobně jako řeč . Proto je spolu s plasticitou mozku tak významná i u dětí se závažnými poruchami recepce řeči i u dětí , kde potíže představují kombinaci potíží různého charakteru .
Zde ale se vyžaduje od logopeda – muzikoterapeuta „ umění “ takového zadání rámce pro muzikoterapeutickou improvizaci , ve které bude dítě úspěšné . Je třeba především hudební improvizace elementarizovat , a přitom ponechat v improvizaci dítěti prostor pro jeho invenci , jeho vlastní kreaci .
Konkrétní potíže dětí v logopedické praxi
Potíže dětí , které má logoped v péči , představují u každého dítěte určitou škálu potíží různě vzájemně provázaných , což činí vždy a každé dítě jedinečným , jak v potenci svých schopností , tak i v jejich narušení .
Předkládáme konkrétní případy některých možných provázaností potíží dětí v logopedické praxi s konkretizací podpory jejich schopností strategiemi systémové muzikoterapie . Uvádíme nejdříve závažnější případy , aby čtenář u jednodušších již mohl sám , ve své představě vytyčit možné muzikoterapeutické strategie .
Dítě vykazuje pomalé intrapsychické tempo
Pokud dítě „ je pomalé “, je třeba jeho pomalejší intrapsychické tempo respektovat , protože právě v tomto tempu je dítě schopné provazovat dílčí aspekty recepce i exprese řeči do vyšších komplexních aktů . Intrapsychické tempo podpoříme například poslechem hudby , které vyhovuje dítěti tempem . Abychom podpořili rozvoj neuronálních sítí , nejdříve komplikujeme tuto receptivní hudbu rytmickými improvizacemi logopeda – muzikoterapeuta , poté i dítěte samého . Tím se hierarchicky propojuje práce mozku v optimálním tempu dítěte do potřebné komplexity úkonů . Tempo receptivní hudby se můžeme postupně zvyšovat , přidané rytmické improvizace komplikovat s rozvinutím do melodických krátkých frází či sledu harmonických souzvuků . Na především melodických frázích , které dítě vytváří , můžeme odhadovat nejen úroveň jeho kognitivního zpracování , ale i jeho emoční ladění . S emočním laděním pak můžeme dále pracovat jako s motivem , který směřujeme k emočně příznivé finalitě v závěru dramatického oblouku hudebního celku , a tím ukotvujeme i osobnostní nastavení dítěte . Zde se osvědčuje využití improvizací motivovaných pohádkovými postavami a ději .