Změna činnosti v logopedickém sezení - na hudební neverbální improvizace a kreace - se jak riziko neúspěchu , tak únava a vyčerpání z předcházejícího úsilí odplavují a nově se aktivuje mentální pohotovost dítěte .
K odplavení únavy lze využít cíleně i binaurálního slyšení , kde , jak se jeví , dva různé tóny vytvářejí v mozku tón třetí , který znamená odečet frekvencí obou slyšených tónů . Můžeme tak poměrně cíleně navozovat nižším rozdílem relaxační stavy , vyšším soustředění a koncentraci , a tak zvýšit efekt učení . Obecně ale lze říci , že nižší tóny , například zmíněných již ladiček , a pomalejší metrum a tempo má relaxační vliv , frekvenční zvýšení tónového pásma , amplitudy i rychlejší tempo rytmizace mentální pohotovost aktivují . Nezanedbatelný význam má i povaha vyšších harmonických tónů , barvy tónů . Tyto vyšší harmonické tóny aktivují práci CNS , a proto je vhodné užívat reálné hudební nástroje než pracovat pouze se zvukem elektronicky generovaným .
Osvědčeným postupem je , když dítě samo vybírá takové spárování zvuků ladiček , či tónů jiných lehce ovladatelných nástrojů , resp . spárování frekvencí , které samo dítě vnímá jako takové , které „ mu pomáhají si odpočinout “, či „ jej osvěžují “. I „ dýchání a hudba “ má efekt zklidňující či aktivující . Přirozeně v hudebně – zvukových kreacích pracujeme vždy s časem a proměnami v čase .
Připomeňme - kombinace různých výšek a síly tónů , rytmu , tempa a harmonie , reprezentují vysoce složitou síť určitého hudebního celku , která modifikuje i synaptickou síť neuronů v mozku . Lze si uvědomit , že tato „ nenápadná , nenásilná , ale vysoká “ složitost hudebních krátkých improvizací reprezentuje tvorbu „ složitosti “ synapsí – podílejících se na kognitivních funkcích , a na propojení neuvědomovaných a uvědomovaných aktů - na součinnosti autonomních funkcí lidského organismu a uvědomovaných funkcí psychiky . Uvádí se , že různé hudební tvary - tónové výšky a akcenty – zapojují tu více neuvědomovaný a jindy více uvědomovaný psychický proud . Současně , aktivace složité sítě tónů včetně jejich uspořádání v čase , v celistvosti dramatického oblouku hudební kreace , je předpokladem i pro zapojení plasticity mozku . Plasticita mozku znamená schopnost mozku najít jinou cestu k realizaci potřebného výsledku , pokud běžný způsob je jistým způsobem ochuzen .
Ladičky laděné na různé frekvence vibrují natolik silně , že mohou vytvářet i taktilní vjem na kůži . Taktilní diskrétní „ doteky chvění “ mají významný vliv na svalové i psychické uvolnění , i na aktivaci psychické svěžesti a pohotovosti . Taktilní vnímání propojené s hudbou – například masáž a hudba znamenají zachycení vývojového přechodu od raného dětství k věku sebeuvědomování si , od „ pociťují “, přes vytváření odrazu vnímaného v mentalitě , k vlastnímu psychickému utváření obrazu „ já to nechci / chci “.
V logopedické práci , tyto krátké hudebně - zvukové kreace znamenají odplavení únavy a zvýšení pozornosti pro další logopedickou práci , po jakémsi muzikoterapeutickém intermezzu v logopedické lekci . Tyto hudební aktivity představují časové rozmezí kolem cca 5 minut . Je vhodné je vřadit v momentě únavy dítěte , která se může projevovat i nesoustředěností , nebo před opakováním stěžejních momentů té které logopedické lekce .
Osobnost dítěte Nyní se krátce zmíníme o „ podpoře osobnosti dítěte – podpoře shora “.
Připomeňme , že dle systémové teorie , každý dílčí úkon , je obohacen , a to zcela jedinečně , „ vlastností celku “, to znamená v našem případě , že každý jednotlivý úkon je u každého dítěte jedinečný tím , že je vpojen a že vyvěrá z jáství dítěte . A naopak , každý úkon posiluje sebevědomí dítěte a jeho žádoucí chtění i vizi o sobě samém , a obohacuje ale i dílčí schopnosti dítěte , tedy i řeč . Invence , hudební