jaké míry umím realizovat své vize , mne poučí mé chování v reálné životní situaci a mé svědomí “. Obsahy spirituálního subsystému svou dynamikou vyvěrají a se přelévají do ostatních subsystémů otevřeného systému člověk . Významný vztah je pak mezi spirituálním subsystémem a biosubsystémem – chápeme jako propojení přijaté ideje a jednání člověka . V realizaci ideje je třeba překonávání překážek , i sebezáporu na úrovni dalších subsystémů – bio – psycho – sociálního , pokud se jedinec i společnost snaží o dosažení ideálu . Dosažení ideálu spirituálního subsystému , vyžaduje újmu v pohodlí , trpnost , i hrozbu nemoci ( biosubsystém ), psychické nejistoty a nejistoty před rozhodnutím ( psychosubsystém ), i újmy a rizika ztrát sociálních vztahů ( sociosubsystému ).
2 . 2 . 2 Hedonismus a etos společnosti
Současná evropská společnost ale přijala , chápeme , vlivem traumatu světových válek a nelidskosti koncentračních táborů , odklon od utrpení . Extrémnost v tomto odklonu k hedonismu znamenala nárok jednotlivce na štěstí , až ale ve stupni , kdy tímto nárokem jedinec zasahuje do nároků osoby jiné . Hedonismus bývá prostoupen sebestředností . Trauma válek roztříštilo i důvěru v morálku Evropy předcházejících staletí . Postupně , ve 20 . století , vzniká kult nezávazné svobody , kult materiální prosperity a kult netrpnosti při upřednostnění individualismu a subjektivismu - kult hedonistický . Vznikají seskupení hájící hodnoty hedonistické a materialisticko - konzumní společnosti , ovšem při neucelenosti chápání bytí - s určitou povrchností a agresivitou . Vytrácí se pravý a nosný význam étosu společnosti . Ztrácí se u společenských autorit vědění , že demokracie je funkční teprve tehdy , pokud společnost sjednocují společná morální pravidla , jednotící étos . Evropa se stává společností s oploštěným étosem , s „ neomezenou svobodou “, ale bez účinné brzdy pro neoprávněné nerespektování druhých , bez účinné brzdy i dalších jiných společenských „ zel “. Evropa je některými jinými kulturami vnímána až jako nemravná , protože ztrácí ucelený pohled na „ to , co život sám je “ a nereprezentuje a nehájí svůj étos . Morální hodnoty s nárokem na zodpovědnost , trpnost a oběť jsou opouštěny . Pohled na „ život společnosti “ se stává neuceleně povrchní . Subjektivismus a individualismus dezorientuje svědomí člověka , a to vlivem egocentrického hedonismu s pozapomenutím vědění o nutném respektu k nárokům druhé osoby , k přírodě a přirozenosti . Člověk se stává sebestředným , soustředěným na sebe sama , na svůj život . „ Zisky “ sebestřednosti se stávají hodnotou , obsahem pseudo - spirituální úrovně . Nicméně , v tomto případě nepravá spirituální úroveň nezrcadlí skutečné bytí , skutečný život , ale fikci . Ztrácí se i zodpovědnost a lidsky vztahová solidarita . Vztahy se institucionalizují a odosobňují . Politici neumějí komunikovat s občany . Stupňují se pocity nejistoty , ale i tlaků a agrese .
2 . 3 Stažení jedince ze sociálního prostředí
Stažení jedince ze sociálního prostředí při alostatické zátěži , zjištěné již v šetření uvedeném v „ Hradeckých dnech sociální práce 2021 “, se s největší pravděpodobností dále prohlubuje . Lze porozumět , že v aktuální nové vlně coronavirových onemocnění se tušení finálního bona , spirituální kvality , pro nárok na „ přílišnou “ trpnost , jeví člověku jako nedosažitelné . Společnost Evropy ve své většině přijímá , při extrémním odmítnutí utrpení , hodnoty sebestředného hedonismu a mylně je vnímá jako hodnoty spirituální , skutečný étos společnosti se rozpadá . Na jedné straně ztrácí jedinec i společnost sílu transformovat maleficum v bonum , na druhé straně cítí zodpovědnost za nezvládnutou globální nákazu coronavirem a hledá vysvětlení ve fiktivních výkladech .