optimalizuje osobnostní vývoj .
Trend k hudebnímu uspořádání : metro – rytmickému , melodicko ( harmonicko ) tonálního ukotvení a trend k hudebně stavební ucelenosti a sonoristice , je naplněn součinností principů přesahu , strukturace a vyvažující tzv . negativní zpětnovazebnosti otevřeného systému .
Ideální funkce otevřeného systému „ zvuku a hudby “ je možné následujícím způsobem přiřadit k principům otevřeného systému ( Pejřimovská , 2015 , s . 52 ):
a ) oscilující , i extrémně odstředivá , hudební témata a související psychické prožitky a významy se navracejí v hudebním dalším proudu k centraci , tento zvlněný proud hudby znamená princip „ negativní zpětné vazby “,
b ) hierarchizace vertikální i horizontální , v časovém proudu hudby , znamená princip „ strukturace “,
c ) emočně uspokojující či naplňující vyústění hudebního celku , reprezentovaný tíhnutím k centraci , signalizuje vliv principu „ transcendování “.
d ) princip „ přenosu “ znamená vliv hudby na psychiku člověka v jeho hudební zkušenosti a schopnost člověka své prožívání v hudbě vyjádřit .
Především k plně funkční negativní zpětnovazebnosti v systému „ hudba “ se hudební zkušenost stává pro člověka obohacující , optimalizující zkušeností .
2 Specifika Systémové muzikoterapie
Uspořádanost v hudbě , skrze hudební prožitek , navozuje optimalizující psychické mechanismy . Zásady muzikoterapeutické teorie systémové muzikoterapie vytyčují její čtyři základní principy , které rozklíčujeme při práci s klientem v tzv . dramatickém oblouku .
Dramatický oblouk v sobě nese hlubší význam . Bývá v hudební realitě naplněn „ hudebním dialogem “ mezi terapeutem a frekventantem . V jeho rámci musí být sledována oscilace ( kritický moment prožívání člověka ) a centrace ( řešení situace , jeho naplnění ), změny a zvraty v hudebním příběhu , obdobně jako je tomu v literatuře a scénáristice v podobě dramatických zvratů příběhu . Tyto změny a zvraty mají v příběhu typově určený styl . Vychází z Aristotelových názorů a pojmů , z nichž se rekrutovala tzv . aristotelovská stavba dramatu či dramatický oblouk . Tím , že klient primárně vyjadřuje prostřednictvím své hudební produkce vlastní prožívání a nemusí dbát na skutečnost , zda jím vytvořený hudební elementární celek je hudebně krásný , stává se propojení mezi prožíváním a hudbou přímým vztahem . Tento vztah se hlubině noří do psychiky jedince s vysokou účinností – prožívání jedince se jemněji diferencuje a skrze diferenciaci se připravuje vyšší úroveň integrace , zkvalitnění i sebeorganizace ( Pejřimovská 2018a , s . 43 ). Propojení oscilace a centrace do ucelenosti a ukončenosti přes transformaci je terapeutickým cílem muzikoterapeutického dlouhodobějšího procesu . Utváření dílčích kategorií , tj . autentického hudebních projevu , emočního náboje , oscilace , centrace , ucelenosti a