finálního bona hudba představuje . Témata malefica jsou pak vnímány jako epizody ( Pejřimovská , 2015 , Pejřimovská , 2019 ).
Maleficum se silou finálního bona se jeví jako překonatelné , transformovatelné , limitované , a proto je možné si jej nejen uvědomit , ale také jej prožít a proměnit v bonum . A to v případech , pokud se jedná u dítěte o nepříjemné až zúskostňující prožitky charakteru běžného života dítěte a běžných pohádkových příběhů .
Pokud dítě prožívá takovéto životní i fiktivní příběhy , resp . pokud je ve speciálně pedagogické terapii , ve výchově rodiči a vychovateli takto vedeno , stává se vnímání dítěte tam , kde prožívá „ sebe sama ve světě “ diferencovanější , komplexnější a realističtější . Hudba vnořením do narativu a dramatického oblouku příběhu plní funkci významotvorného fenoménu , kdy lze porozumět „ významu v příběhu “ tak , že „ maleficum není silnější než já “. Takto zpracovávané příběhy se v dětském imaginárním světě generalizují do jeho reálného prožívání , reagování a chování .
Dobrý příběh včetně příběhu s propojením vyprávění a hudebních kreací je pro dítě velice přitažlivý . Poskytuje jeho já „ moc žít směrem k bonu , k životu , ne k emočním zraněním , traumatům až k sebezničení “. Hudba je svým výrazným tahem k pozitivní finalitě tušené na konci děje a hudebního celku „ mocnou silou “, která limituje a přetváří maleficum života v jeho bonum .
Tento vztah anticipace představy bona ve finalitě psychofyziologicky znamená propojení podkorových center s korovými , propojení tělových pocitů s emocemi i představami a vizemi o sobě samém ve světě . Terapie speciálního pedagoga uváděná v první kazuistice s maňáskem je z hlediska dnešního porozumění zákonitostem transformace malefica v bonum v dramatickém ději zřetelněji a znatelněji pochopena . Jsou odhaleny zákonitosti anticipace emočně atraktivní finality , které hudba , již ze své vlastní organizace hudby jako fenoménu , vynáší . Vhled do problematiky přineslo propojení systémové muzikoterapie s vyprávěním příběhu .
Přístup terapeuta ke klientovi je významný a je imanentní silou terapie . Terapeutický přístup více či méně otevírá „ souhlas já “ dítěte se vstupem a proměnou sebe sama v imaginárním světě . V tomto případě měl vstřícný , chápající a laskavý terapeutický přístup významný podíl na úspěchu terapie s maňáskem .
2 . Reminiscence druhé kazuistiky a dramatický oblouk
Kazuistika Lenka : Devítiletá Lenka , děvče s nadprůměrným intelektem a zdravotním oslabením způsobeným chronickým onemocněním , měla od 2 . třídy diagnostikovány specifické poruchy učení ( dyslexie , dysgrafie , dyskalkulie ). Lenka byla traumatizována nejen neúspěchem ve škole , ale především osamocením . Neměla žádné kamarádky , nikdo s ní ve škole nespolupracoval . Když její problémy ve škole narostly , byla na žádost zákonných zástupců ve 4 . třídě přeřazena do základní školy pro děti s tělesným postižením , kde jí byla věnována individuální péče . Její prospěch , výkony a emoční ladění se výrazně zlepšily . Lenka však byla velmi citlivá až úzkostná . Ve třídě měla pouze jedinou kamarádku , která byla upoutána na invalidní vozík a v důsledku svého zdravotního stavu se podrobovala častým operacím . Nebyla připravena na konfrontaci s utrpením dětí s tělesným postižením a začala se obávat také o svůj život a své zdraví . Začala nosit „ talismany “ pro zdraví , byla velmi úzkostlivě čistotná , vystupňovala se u ní bázlivost . Projevy dívky a jejího vnitřního světa naznačovaly až obsedantně neurotickou poruchu .
V rámci speciálně pedagogické péče bylo navrženo , aby dívka začala psát dramatické příběhy , které pak sama prezentovala v rámci dramatické výchovy . Pozvolna začala vnímat , že je možné i v takto těžkých situacích prožívat radost ze života . Dramatická výchova jí přinesla možnost vhledu a poznání , že utrpení není definitivní determinací pro děti , ale že je překonáváno životní radostí a kreativitou . ( Pešatová , Pejřimovská , 2010 ). V dramatickém umění , stejně jako v běžném životě , můžeme sledovat vnější chování osob ( jednání , řeč a výraz ) a z něho pak usuzujeme na vnitřní prožívání ( Macková , 2005 ).