Pohyb je zprostředkován tokem emočních prožitků a je i ve vazbě na „ tělové pocity “, kde jsou sdělovány posuny a proměny tělových pocitů , během poslechu hudby podobně , jako proměny emočních nábojů . I přesah z psychické vrstvy , resp . přesah monitorování a vyhodnocování k iracionálnímu tušení vizí , je pohybem , resp . je doprovázen změnami ve vnímaných emočních nábojích i v „ pocitech v těle “.
Zajímavé je , že emoční náboje , které vytvářejí dramatický oblouk hudebního celku , nejsou vnímány jak rovnocenné , ale jako hierarchizované , s vrcholným momentem emočního náboje a hudebního tématu změny malefica v bonum , „ čehosi nedobrého v dobré “, viz níže .
Dramatický oblouk a hudební inspirace s „ in fusa “ poznáním jako strategií žádoucí změny
Podoby modalit , které ve vědomí evokuje hudba , nesou své těžiště obsahu mimo racionální myšlení a logické procesy . Hudba je neverbální povahy , systémová muzikoterapie dále rozlišuje její pre a postverbální povahu . Tedy hudba , není plně vyjádřitelná ve slovní podobě .
Významné motivy , které vynáší hudba jako aktuální , tíhnou k „ rozbalení se , rozbalení svého obsahu ve vědomí “. Prožitky těchto hudebních motivů evokují právě tímto tíhnutím k pohybu – k „ rozbalení se “, pochopení vyjádřitelné slovy či pochopení ve vědomí vhledem . Tím navozují žádoucí zvědomění i terapeutickou změnu , propojují do součinnosti psychické a autonomní či neuvědomované funkce . Evokují pochopení souvislostí , významu životních událostí . Účastní se tak na emoční stabilizaci osobnosti jedince . Jako modalita „ pocity v těle “, se zachycují pocity viscerální , kinestéze , podněty k pohybu , „ haptické niterné pocity “, pocitový doprovod k emocím a afektům , i k tušením a prožitkům idejí . Všechny tyto podmodality tíhnou k pohybovosti , která je velice často vnímatelná v tělových pocitech .
V systémové muzikoterapii se na tyto „ pocity v těle “, jejichž funkční těžiště je v tělesnosti ( na pocity v těle , pocity s impulsy k pohybu , kinestetické pocity , viscerální pocity , pocity a jejich posuny ve formě jakýchsi „ niterných haptických pocitů “, emoční náboje s doprovodnými tělovými pocity apod .), zaostřuje pozornost . Modality jak emocí a afektů , tušení a vizí , i modality „ pocitů v těle “ jsou ve vědomí evidovány , jako neverbality . Ponejprv nemusí mít ve vědomí svoje slovní obsahově vyčerpávající vyjádření . V terapeutickém procesu se zvědomují a rozvíjejí se , „ rozbalují “ se do významu , diferencují se . Jak bylo již uvedeno , ve vědomí nabuzují proces pochopení jejich významu – buď do slovní podoby , nebo v pochopení vhledem , v „ aha zážitku “ v „ pochopení náhlém - in fusa “. Tím se dosahuje až k pochopení významů neverbálních signálů evidovaných ve vědomí , kterými se ohlašují neverbální modality a s nimi jejich významy . Zde v momentu náhlého pochopení , „ in fusa “ se také , nejen propojuje racionalita a afektivita do souhlasu , synchronizují se , ale odehrává se cosi závažného ve vnímání času . Čas , posloupnost změn , se pozastaví a posléze s novým impulsem rozbíhají do nového chodu změn . Čas znamená v hudbě charakter prožitkových proměn , jejich nuance a hloubku , kdy