muzikoterapii , které realizuji s informanty , se zaznamenává , jaké informanti vnímají emoční náboje při poslechu hudební skladby . Ukazuje se , že hudbu informanti vnímají jako určitou množinu zřetězení emočních nábojů , uspořádaných do dramatického oblouku , z nichž jeden z emočních nábojů je vnímán jako dominující , centrální .
Emoční náboje se v hudebních skladbách proměňují poměrně čile . Lze usuzovat recipročně na rychlost prožitkových změn v psyché posluchačů . Informanty vnímanou a zaznamenávanou rychlost restrukturalizací emočních nábojů v hudbě , je možné vnímat jako vodítko pro určitou představu o pohybu emočních prožitků v nitru posluchače . Překvapí individualita prožitků , emočních nábojů i jejich uspořádání do dramatického oblouku podtrhávající dominující téma .
Nuance emočních nábojů v hudbě a jejich uspořádání do dramatického oblouku naznačuje hloubku prožitku , který prostupuje prožitkovým obsahem osobnostní dynamiku a až i osobnostní strukturu . Tato hloubka prožitku nejen zrcadlí prožitková témata , kterými jedinec konstituuje své „ já “, ale i činí a utváří změnu v dynamice , struktuře osobnosti , tedy v poznání , které provazuje afektivitu i vhled , racionalitu do nového filosofického uchopení významu sebe ve svém životním příběhu . Jako příklad uvedu hloubku prožitku úzkosti , strachu , které se transformují na emoční uspokojení , fascinaci , katarzi . Během muzikoterapeutických sezení zjišťujeme , že úzkost v hudbě může být úzkostí lehce odplavitelnou , odklonitelnou , přechodnou , ale i stále latentně přítomnou , neodklonitelnou , navracející se v podobě atak či v prožitcích setrvalé trýzně . Hudba skutečně odhaluje nejen povahu emoce , ale i její noření se do osobnostní dynamiky , struktury , její hloubku a i její proměnu . V hudbě je rozpoznatelná úzkost přicházející a odcházející v emoční proměně , která je přítomná ve vrstvě psychického prožívání , ale i úzkost vycházející z hlubokého afektu , traumatu , tedy s přídechem i účasti organické báze nebo úzkost jako trýznící v tíživé „ osudové “ vizi . Je nutné si uvědomit , že například setrvalá šikana , může navozovat protrahované prožívání úzkosti , které proniká do podkorových center . Trauma je uchováno v paměti zde , v amygdale , a tím nenabude narativní , slovní podoby nebo jinak vyjádřitelné narativní ( hudební ) podoby . Způsobí tak symptom emočně – tělové , psychosomatické podoby . V tomto případě se ve vědomí vnímají spíše signály v podobě pocitů z těla , pocitů spjatými s emocemi , afekty a iracionálními tušeními a negativními očekáváními v budoucnosti . Systémová muzikoterapie s těmito tělovými a emočními pocity pracuje a „ rozbaluje je “ k dalšímu psychickému zpracování , do dramatického oblouku , na jehož vrcholu docházívá k proměně , transformaci toho nedobrého , malefica , v dobré , bonum .
Vpojení emočně - tělových mechanismů ve vazbě na emoce , afekty , traumata apod ., nebo ještě hlubší účast organické báze na prožívání hluboké úzkosti či deprese psychotické hloubky poukazuje opět na skutečnost provázání psychiky a organismu do jednoty vzájemného působení a na provázání emocí a afektů s funkcemi organismu . S „ pocity v těle “ na jedné straně a s myšlením na straně druhé , ovšem i iracionálními vizemi a tušeními . Jak přítomnost emocí , tak „ tělových pocitů “ je vždy spojeno s evokováním pohybu , s evokováním dění a změn v organismu a psychice .