Opomíjená hierarchie mezi „ racionalitou a afektivitou “
Afektivita je silným hybatelem lidské psychiky , tak silným , že racionalitu , v mnohých případech , především v situacích hrozby úzkostí , až limituje .
Výzkumy psychoterapie odhalují , v myšlence G . Rotha : že racionalitě je afektivitou vyhrazeno pole , zóna – její působnosti . G . Roth upozorňuje , že basální afektivní struktura , podkorová centra , rozhodují o tom , co si uvědomujeme a ve vědomí zpracováváme - afektivita v určitých momentech rozhoduje o rozsahu a uplatnění naší racionality .
Můžeme dodat k G . Rothovi , že teprve ta rozhodnutí , která jsou v souladu s naší afektivitou , jsou plně realizovatelná . Teprve ty předpoklady našeho chování , kde podporuje afektivita racionalitu , se v našem reálném chování naplňují .
Afektivita a emocionalita jsou velmi významnými hybateli lidské psychiky - vstupují do hodnocení situací , rozhodování , jednání a chování . Dovolím si upozornit na vystihující název emocí a afektů – jako „ hybatelek “ psychických i autonomních dějů lidského organismu . Vyvolávají pohyb psychických a i organicky autonomních dění a procesů .
Pohyb proměn a nuance emočních nábojů v hudbě a v lidské psychice
Pod pojmem afektivita vnímáme i prožitky emocí a další vjemy , které je doprovázejí .
Připomínám , jak jsem výše již upozornila , že jakýkoli vjem , prožitek či zkušenost , kterou zaznamenáváme ve vědomí , jsou doprovázeny obligátně emocemi či afekty . Emoce a afekty jsou v našem psychickém dění „ všudypřítomné hybatelky “.
Nyní nás proto zajímá , zda je možné , alespoň rámcově , monitorovat hybnou sílu a čilost , pohyblivost změn emocí a afektů v lidské psychice nejen subjektivně , ale i vnějším pozorovatelem . Bude nás zajímat pohyb emocí – rychlost , čilost jejich proměn v čase . Jak pohyblivé jsou výměny , proměny a restrukturalizace jednotlivých emočních prožitků ? S pohybem proměn emocí vystupuje i otázka toho , čím je pohyb , dynamika a proměnlivost v našem psychickém dění . Klademe-li si otázku , jak proměny emocí v lidské psychice monitorovat , nabízí se využít sledování proměny emočních nábojů v hudební skladbě , jak je vnímají informanti , posluchači hudební skladby , v tzv . metodě „ prožitkových partitur SMT “, či sledovat tématický proud proměn emočních nábojů v hudební kreaci klienta / pacienta muzikoterapie .
Hudební skladba , míně tím hudební skladby organizované tonálně , nejlépe z oblasti vážné hudby , znamená zpředmětnění psychického prožívání v určité životní situaci člověka . Hudební skladby znázorňují v podobě vedoucího centrálního tématu např . útěchu v emoční bolesti , viz modlitba Desdemony v opeře G . Verdiho Othello , heroičnost a slavnostnost , například slavnostní Fanfáry z opery Libuše B . Smetany , osudovost v symfonii „ Osudová “ L . van Beethovena a další . V „ prožitkových partiturách “, kategorii analýzy a interpretace hudebních kreací v systémové