a dospěli jsme k nim spontánně , můžeme si být jisti , že čerpáme z hlubin pradávné lidské zkušenosti . Výše uvedený příklad seznamovací hry – s větší či menší epizodou v podobě odpovědi – poukazuje na stejný princip kruhových písní a her , který máme vlastně více či méně zažitý třeba z dětství . Vzpomeňme třeba na písně „ Pějme píseň dokola “ nebo „ Já jsem muzikant “. Zde se jedná o princip ronda 1 , spočívajícího na opakování stejného refrénu mezi nimž probíhají jednotlivé a proměnlivé kuplety . Refrén v našem případě představuje stále stejná otázka : „ jak se jme-nu-ješ ?“ a kuplety pak odpovědi : „ jmenuji se ...“.
To je tedy jedna z věcí , ta vnější , představující formu , tedy jakýsi rámec pro samotnou improvizaci . Z hlediska hudebních forem lze oba způsoby vyjádřit následovně :
Expoziční forma – jejím znakem je uvádění , přiřazování nebo střídání hudebních myšlenek ( motivů , témat ), bez jejich rozvádění – a-b-a-c-a-d-a-e … ( a = refrén , otázka ; b , c , d , e … = kuplety , odpovědi ). Zde stojí za povšimnutí jedna věc – na závěr by měl zaznít díl a nebo nějaký dovětek , který by formu – a tím i celou hru – uzavřel . V hudbě se tomuto dovětku říká koda a označuje se písmenem k . Naše hra asi těžko může končit slovy „ jak-se jme-nuješ ?“. Skončí-li ovšem odpovědí posledního účastníka , možná pocítíme , že to také není úplně ono . Možná se poněkud rozpadne pozornost skupiny … a přitom by stačilo aby vedoucí hru nějak ukončil . Třeba takto : „ a já se jme-nu-ji , jme-nu-ji se Jan “. ( Tečka ) To je zřetelný a pádný konec . Možností se však nabízí mnoho – podle aktuální situace a naladění účastníků , podle následujícího programu apod . Konec tedy může být buď rekapitulací předešlého dění , reflexí tohoto dění anebo přechodem k dění následujícímu .
Evoluční forma – vyznačuje se rozvíjením a zpracováváním hudebních myšlenek – A ( a-b-a ) -B ( X ) -A ´( a-b-a-k ) 2 , kde X v dílu B označuje evolučnost – tzv . provedení . Zde se uvedené myšlenky z dílu A rozvádějí , případně se zde rozvine samostatná epizoda . Dění tohoto dílu se vyznačuje neustáleností , proměnlivostí , nepředvídatelností , rušností či dramatičností . Kam až se vše může stupňovat ? Vzpomeňme na dětské hry – děti mají rády okamžiky , v nichž mohou svobodně dovádět , experimentovat a tvořit . Jejich hry často nabírají obrátky , nad nimiž se rodičům tají dech a snaží se je brzdit , aby nedošlo k úrazu . Varovná slova však příliš nepomáhají , zcela jistě je mnohem účinnější rafinovaný návrat ke klidnějšímu dění , který je připomínkou dění prvního dílu . Tak lze formu A-B-A charakterizovat následujícím dění klid – pohyb – klid . Opět se jedná o princip , který v sobě máme důvěrně zakódovaný z nejrůznějších oblastí našeho života . –
Dalším pozoruhodným jevem je zde způsob , jakým hra probíhá . V případě výše zmíněné představovací hry může opakující se refrén předzpívávat celá skupina a kuplety zpívá vždy jednotlivec . Tento princip je obdobně využit v písni „ Pějme píseň dokola “. Jiným případem může být hra v níž jednotlivec předzpívá nějaký nápěvek a ostatní jej po něm opakují , a tak to jde dále – buď je předzpěvák stále stejný nebo se vystřídají v kruhu všichni . Tomuto principu odpovídá do určité míry píseň „ Já jsem muzikant “, přičemž se nabízejí různé modifikace .
Ani tento princip není nový a lze jej pozorovat jak v hudbě vyspělých kultur , tak i v hudbě přírodních národů . Princip responsoriálního zpěvu , kde se sólista střídá se sborem i zpěvu antifonického , v němž se střídají dva sbory ( typicky ženy – muži ), spadá již do oblasti raného vývoje hudby 3 . Ještě je možno zmínit se o způsobu střídání – může se jednat o prosté , v němž další následuje až po ukončení předešlého nebo umělé , při němž dochází ke
1 Rondo = kruh 2 Pozn .: díl A ´ odkazuje ke skutečnosti , že opakování dílu A není doslovné 3 Viz KOHOUTEK , Ctirad ( str . 120 , 121 )