prezidenta se mu podařilo Rusko vymanit z 15 let trvající hospodářské krize. Přestože se za raného působení setkal s velkou oblibou
a popularitou, netrvalo dlouho, než kolem něj začaly kolovat různé spekulace. Srovnání
s komunistickými vůdci, jež můžeme vidět dnes, také není novinkou. Striktní cenzura, propaganda
a korupce jsou něčím, co Putina doprovází od začátku.
Ukázkovým příkladem je také řada novinářů, kteří jsou aktuálním režimem silně utlačováni. Nadále
i opoziční politici, jejichž osud je nezžídka zahalen rouškou tajemství. Uveďme si jako příklad Borise Němcova. Ten již v roce 2014 velmi kritizoval postoj Ruska vůči Ukrajině, ale i samotného Putina. Krátce před plánovaným protestem byl v centru Moskvy 27. února 2015 zastřelen. Němcov přitom sám své obavy z možného atentátu vyjádřil o několik dní dříve . Nebo Alexej Navalnyj, ruský právník, opoziční aktivista a politik, který mimo jiné odhaluje a bojuje proti korupci ruských oligarchů, vysoce postavených politiků i prezidenta. V srpnu 2020 byl Navalnyj chemicky otráven, útok ale přežil a nyní je ve vězení. Stejně jako Němcov byl i on v minulosti zatýkán na protestech, a i s fyzickým napadením se setkal již dříve. Jeho tým na platformě YouTube stále publikuje nová videa za účelem informovat (nejen) ruský lid.
Tajemstvím nejsou ani příznivé vztahy
s Běloruskem nebo Kazachstánem. Vůdci obou těchto diktaturou řízených zemí jsou Putinovi silně zavázáni.
Za poslední dny se z něj stal hrdina a zná ho pomalu celý svět. Volodymyr Zelenskyj byl však hvězdou Ukrajiny již dávno. Přestože vystudoval práva, proslavil se jako komik, herec, i moderátor. Pro představu: již v devatenácti letech založil společnost, se kterou později dosáhl vlastní show v hlavních televizních stanicích. Účastnil se soutěže u nás známé jako StarDance a roku 2015 hrál fiktivního prezidenta v komediálním seriálu Služebník lidu. Hlavním posláním jeho postavy byla reforma zkorumpované vlády. Právě podle snímku byla pojmenována i politická strana, za níž Zelenskyj v roce 2018 kandidoval a vyhrál prezidentské volby. Naděje v něj vložené byly skutečně vysoké. Dosavadní systém totiž opravdu za moc nestál.
První ukrajinští prezidenti se setkali s kritikou zejména kvůli své proruské politické orientaci. Své o tom ví Viktor Janukovyč, který roku 2004 prezidentské volby vyhrál. Nespokojenost lidu vedla k tzv. Oranžové revoluci, volební výsledky byly označeny za zmanipulované a volilo se znovu. Tentokrát zvítězil Viktor Juščenko.
Následovala řada politických krizí a Janukovyč se prezidentem přeci jen roku 2010 stal. Dokonce přes své blízké vztahy s Ruskem přiblížil i zapojení Ukrajiny do EU. Z toho ovšem na poslední chvíli sešlo a on prohlásil, že by to pro zemi nebylo prozatímně výhodné. Byl také obviněn z toho, že budoucnost Ukrajiny vyměnil za jisté záruky Ruska, zahrnující mimo jiné tučný úplatek, nebo znovuzvolení. Pouhý den poté byla Ukrajina 2013 plná demonstrací a následovala série protestů známých jako Euromajdan, během nichž se občané dožadovali svržení prezidenta. Naopak na východě vznikl méně populární Antimajdan. Jednalo se o jistou odezvu protestům a vyjádření podpory Janukovyčovi. Ten s pomocí Ruska v únoru 2014 ze země uprchl a situace rychle eskalovala až k obsazení Krymu.
Téma
9
Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj. Přes komika až
k prezidentovi