jeden) člověk, kterému na tobě záleží.
A i když máš pocit že tě lidi podrazili a odkopli, měl by ses naučit jim věřit. Poohlédni se po nějakém člověku, kterému věříš, a zkus se mu svěřit se svými problémy. Být na tohle děsivé, krásné místo sám a hlavně být sám na všechny svoje emoce je docela fuška. A hlavně - možná tě udiví, kolik lidí ve tvém okolí má podobné trable jako ty. Ať už večerní smutky, úzkostné stavy v místnostech plných lidí nebo problémy s nespavostí. Vzájemně se dokážete pochopit, poradit, však taky vědí, o co jde, i když si přijdeš, že ti nikdo nedokáže porozumět.
Nalijme si čistého vína (pouze obrazně tedy…). Všichni tak nějak víme, co alkohol dělá. Přijdeš si po něm zábavnější, uvolněnější, víc v klidu. Ale tohle není úplně ta cesta. Třebaže se ti to může zdát jako dobrý nápad, ale to, že si každý pátek komplet vygumuješ hlavu, ti dlouhodobě vážně nepomůže. Nejenže tyhle „vykliďnovací“ seance mohou přerůst v regulérní závislost, ale po čase ti mohou navodit i horší stavy, než jakými si právě procházíš. Nemusíš se nadosmrti vyhýbat oslavám čehokoliv, jen si promysli jestli svoji hlavu chceš řešit přes kamenná játra.
Vyčítáš si každé jídlo, přijdeš si věčně tlustá. Celou věčnost přemýšlíš nad tím, čemu se asi tamti spolužáci smáli, proč na tebe tamten kluk koukal,
a v hlavě máš nekonečný scénář, co by se mohlo pokazit. Pořád se bojíš kontaktu s lidmi, chození ven, jakékoliv hádky. Přemýšlíš, přemýšlíš, přemýšlíš, nekonečná smršť myšlenek se na tebe řítí každou minutu dne. Zastav. Nadechni. Vydechni. Vlez si do sprchy, dej si koupel. Pokud nikdy nemůžeš zastavit svou mysl, můžeš zkusit meditaci, procházky v přírodě. Děsí tě kontakt s lidmi? Zamysli se, nakolik za to může tvoje introvertní povaha a nakolik psychické potíže. Dej si prostor pro tvorbu, sport, něco, co ti dělá radost, a ne jen kvůli výkonu. Respektuj to, co jsi. Ať už ti kdokoliv říká, že nejsi dost dobrý, není to pravda. Jsi v pořádku, kompletní, už teď. Když budeš chtít posouvat své hranice, tím lépe. Ale nemusíš být na
sebe moc tvrdý – zlepšování, odhodlávání se
k něčemu není jednoduchý proces. Představ si lekci plavání – když tě hodí do vody, není to nic příjemného, a znova se ti do vody chtít nebude. Kdežto když tě někdo chytí, ponoří do vody, vysvětlí techniku, pomalu se osmělíš, časem začneš plavat na mělčině sám, a nakonec se odhodláš jít i do hloubky a proti proudu.
Nebo alespoň výrazně omez. Jasně, že tě to baví, je to setsakra návykové. A přece potřebuješ být
v kontaktu se světem. Ale sociologové jsou neúprosní. Dle několika studií, ať už amerických, nebo českých, a spousty bakalářských prací na toto téma, se u mladistvých, jež aktivně používají sociální sítě, zvýšila pravděpodobnost rozvoje deprese až o třicet procent. A to jsou povětšinou studie zahájené ještě před pandemií. Každopádně – sítě nám škodí. Lidé před světem prezentují jen tu část, kterou chtějí, aby ostatní viděli. Každý pěstující uživatel se stává profesionálním stylistou, fotografem, kadeřníkem, modelem a editorem fotografií. Výsledek? Celý svět je podle Instagramu dokonalý, symetrický, dietní, přitom plný dobrého jídla, vražedně fit a božsky krásný. Všechny modelky mají dokonalé míry, přitom jí burger obden. Všichni žijí nejzajímavější životy, nikdy se nenudí a hlavně - nebrečí. A když už, tak esteticky, fotogenicky. Nejen že plýtvají tvým časem, pozorností, ale hlavně sebevědomím.
Zkus si nechat jen messenger, whatsapp. Třeba měsíc, dva. Dost pravděpodobně se k nim už nebudeš chtít vrátit.
Téma
19
Nesyp a nepij
Všímej si svých potřeb
Smaž sociální sítě