Alexandr Starčenko je absolvent naší školy a bývalý redaktor Magazínu 64.
V současné době pracuje pro CNN Prima News, což mu dává mimořádný vhled do aktuálního dění na Ukrajině. A nejen to - jelikož se sám v této válkou zmítané zemi narodil, požádali jsme ho o rozhovor. Jak na tom Ukrajina nyní je? Jak se žije jeho krajanům? S jakými pocity se musí potýkat?
Alexandr starčenko:
Přál bych si, Aby se čas dal
vrátit zpět a s ním i všechno
to utrpení a bolest
Jaký je tvůj vztah k Ukrajině?
Ukrajina byla po šest let mým domovem. Od narození jsem vyrůstal v Mykolajivu, což je přístavní město na pobřeží Černého moře založené Grigorijem Potěmkinem, milencem Kateřiny Veliké. Rodiče odtud odjeli ještě v polovině devadesátých let, jelikož ekonomická situace v postsovětském průmyslovém městě nebyla slučitelná se životem. Vyrůstal jsem proto s babičkou, a když mi bylo šest, přestěhoval se za nimi do Česka, do Českých Budějovic. Jelikož se Mykolajiv nachází na jihu, odnesl jsem si odtud ruský jazyk.
Mykolajiv se v posledních týdnech stal jedním
z bodů ruského zájmu. Držíš si přehled o tamní situaci?
Je to téměř třicet dní noční můry. Mám tam plno známých, mám tam babičku. Vím, jak teď žijí, jak se schovávají před bombardováním. V životě jsem netelefonoval tolikrát jako od začátku války. Pokaždé, když je vytáčení delší než obvykle, začínám panikařit. Plno těch lidí, zejména důchodci či nemocní, nemají šanci utéct. Město je obklíčené, a i kdyby se povedlo uprchnout autem, není jasné kam se vydat, ale ani kudy. Na západ? Bojuje se tam. Jedinou rozumnou cestou je dostat se do Moldavska přes nedalekou Oděsu a doufat, že v průběhu nepotkáš nějakou zbloudilou raketu. Ale někteří lidé nechtějí opouštět své domovy, jiní tu cestu ani nezvládnou.
12
Téma
TEXT Václav Novák FOTO archiv Alexandra Starčenko