Co tě k přivedlo k záloze? Jak jsi na to přišla?
Přišla jsem na to vlastně náhodou. Mým snem vždycky bylo studovat psychologii, ale minulý rok v lednu mi došlo, že bych měla myslet i na zadní vrátka, protože na psychologii není úplně snadný se dostat. Takže jsem jela na veletrh vysokých škol Gaudeamus a tam narazila, mimo jiné, na stánek Univerzity obrany. Zprvu jsem to nebrala nijak vážně, ale postupně jsem si čím dál tím víc uvědomovala, že kariéra vojáka by pro mě nemusela být zas tak zlá, takže jsem podala přihlášku.
A když ses rozhodla, co všechno předcházelo samotnému nástupu (do výcviku)?
Především zprvu několik návštěv rekrutačního střediska tady v Budějcích, ale také obíhání doktorů a velice komplexní vyšetření ve vojenské nemocnici v Brně. Kromě různých vyšetření, jako třeba oční, zubní, kožní, ORL, vyšetření krve, neurologie nebo i rentgenové skenování hrudníku, jsme si museli projít psychologickým testem
a rozhovorem s psychologem. Bylo to celkem náročné, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Vzhledem k začínající pandemii jsem nemusela dělat přijímačky na UNOB, vzali mě jen na průměr, takže mi stačilo připravovat se po fyzické stránce - fitko, běhání a tak.
Stěpánka trčková:
Vojenský výcvik je náročný po všech stránkách
TEXT Míša Parkosová FOTO Marian Tišer
Štěpánka je stálým článkem redakce Magazínu 64, bývalou studentkou našeho osmiletého gymnázia, nynější studentkou psychologie na JU a také členkou Aktivní zálohy Armády ČR. Pojďme ji ale společně poznat ještě trochu blíž!
12
Rozhovor