Zločiny v červené knihovně
Naše čítárna je červená maximálně tak barvou polic. Podle toho, co se v ní však děje, by se měla nazývat knihovnou černou, neboť je hnízdem zločinu na naší škole.
Se stále vzrůstající popularitou totiž můžeme
v čítárně v posledním roce pozorovat i nárůst kriminality. Lze to vyčíst už jen z rozhovorů, které zde probíhají. „Kde jsou nože?“ ptá se Karel Jirovec. „Byly tu tři, ale všechny někdo ukradl,“ odpovídá patronka červené čítárny, paní Regulová. Vidíte, v naší škole se ztrácí zbraně. A kde? V čítárně!
A to není vše, kromě krádeží můžeme pozorovat i nárůst nepořádku. Každý den totiž v dřezu pláče halda neumytého nádobí, kterou zde bohémové a ignoranti z naší školy beztrestně zanechali. Paní Regulová varuje, pokud bude tato situace pokračovat, zavedou se na příští rok povinné služby myčů nádobí. A to nemusí minout ani tebe! Inu, vezměme si to k srdci
a očistěme čítárnu od krve a špíny, kterou je již naplněna.
Alice Nováková
Čítárna letí.
Co je na ní tak sexy?
Je celá červená a celá naše. Čítárna si v posledních měsících získala takovou oblibu, že se v některých časech zdá, jako by se do ní nastěhovala celá škola. Ale nám to nevadí. Rádi se mačkáme. Rádi si čteme. Rádi pijeme čaj a kávu. Tam nahoře. U paní Regulové.
4
FOTO Viktor Prokop
Komnata nejvyšší
potřeby
Čítárna naší školy je zcela unikátní zvláště tím, že žádnému studentovi nevadí její existence. Zatímco na ostatní prostory ústavu vzpomínají žáci většinou s hrůzou, obavami a hořkostí, čítárna této nenávisti zdárně uniká. Poskytuje útočiště flákačům i pilným, nabízí propisky, tužky, tiskárnu
i počítače, nadto dokonce leží daleko od obvyklých tras většiny učitelů.
Ač zbudována teprve nedávno, vždy pro mne bude symbolem bezpečí a jistoty.
Václav Novák