Magazín 64 VI | Page 9

9

Naše škola

Vím, že jste měla sklony také ke zpěvu.

Zpívám. Zpívám hrozně ráda. Dřív jsem zpívala

v malém školním sboru, pak byla pauza, protože na gymnáziu jsme neměli hudební výchovu, a pak na vysoké škole jsem byla v univerzitním vysokoškolském sboru pod vedením docenta Fuxe, což byla úžasná zkušenost. Nejenom naučit se techniku, ale rozšířit si obzory hudby.

Po vysoké škole jsem chodila do komornějšího sboru, kde jsme zpívali spíše při příležitostech jako Velikonoce, Vánoce nebo svátky. Takže teď, je to spíše takové řidší. Ale já jsem jako malá hrála asi deset let na violoncello, takže k hudbě mám velmi pozitivní vztah už od mala.

Zmínila jste se o tom, že byste chtěla být psycholožka, s čímž se vlastně pojí vaše funkce výchovné poradkyně. Chci se tedy zeptat, jak tady na škole funguje Vaše poradenství.

Je to založeno hlavně na principu důvěry. Jako výchovný poradce mohu poradit například s výběrem školy, s výběrem semináře a podobně, ale mnohem častěji se na mne student obrací

s nějakými osobními problémy. A tady právě nastupuje trošičku takový ten psychologický rozbor studenta, když potřebuje pomoct. Ale chci říct, že nejsem psycholog, nejsem schopna každou věc vyřešit, ale ráda pomůžu a potom samozřejmě i doporučím nebo zprostředkuju odborníka.

Máte nějaký vzkaz pro studenty, kteří mají třeba nějaký problém a stydí se za vámi přijít?

Nestyďte se a přijďte.

Co jinak ráda děláte ve svém volném čase?

Tak to vím úplně přesně. Já hrozně ráda čtu. Potom strašně ráda zpívám a u čeho si hodně odpočinu, je sekání trávy. Opravdu! (smích) To je můj nejlepší relax, kdy můžu vypnout od takových běžných školních starostí. Třeba si rozplánuji, jak poseču, protože máme větší zahradu, takže to je na takové 4 a půl hodiny, no a seču.

A poslední dotaz. Co říkáte na naši novou fasádu?

Moc se mi líbí. Za mne určitě pochvala. ■