Psal se listopad roku 2017 a já se rozčílila nad slohovkou z češtiny. Myslím, že jsem z ní ani nedostala špatnou známku nebo něco podobně zásadního pro život. Prostě jsem jen byla vnitřně znechucená. A tak vznikla jakási „úvaha o úvaze“, naprosto nepodstatný text, který měl zůstat navždy „zamčen v šuplíku“.
Píše se březen roku 2020 a já čtu své staré práce
v počítači ve snaze najít inspiraci. Vlastně se spíš směju vlastní naivitě a říkám si, že opravdu
„jen blbec nemění své názory“.
Ale po přečtení čehosi s názvem Forma.docx se nestačím divit, jak moc se svým mladším já souhlasím.
Už od malinka se učíme, jak co dělat a nedělat. Jak držet příbor, jak správně psát, jak chodit,
jak a kdy mluvit…
Celý život nás zavírají do pevných forem, podle kterých musíme růst. A nikdo se proti tomu nebrání! Až nedávná slohová práce mě přiměla se nad tím pořádně zamyslet. Napište úvahu na téma blablabla…
Úvaha, jak víme, má stejně jako většina slohových prací tři části, úvod, stať a závěr.
V úvodu se seznámíme s problémem a stanovíme cíle úvahy. Ve stati čili vlastní úvaze předneseme
Psal se listopad roku 2017 a já měla čerstvých osmnáct. Byla nadějnou třeťačkou s idealistickými představami o životě a s potřebou mít
na všechno názor a sdělovat ho svému okolí. Nejspíš jsem si tehdy ještě myslela, že někoho zajímají. Dneska už si to nemyslím.
Stejně tak už nemám idealistické představy,
ani se rozhodně
necítím jako nadějný student. Jediné, co mi zůstalo,
jsou názory. A ačkoli vím,
že nikoho nezajímají, stejně
mám potřebu je sdělovat světu…
32
Literatura
TEXT Kateřina Brůžková FOTO Pixabay
ÚVAHA O ÚVAZE
aneb
v zajetí Formy