A co nějakou předpověď do budoucna?
Nemám křišťálovou kouli. Ale ze zkušeností
a studia historie vím, že když k budoucnosti přistupujeme s lehkostí a důvěrou (že to prostě zvládneme), tak jde všechno líp. A říkám to vše
s plnou odpovědností skeptického optimismu,
to je kombinace životního postoje, kdy počítáš
s nejhorším, ale přesto věříš, že to dobře dopadne... ale nedopadne to samozřejmě samo, musíš na to být připravena a umět, chtít pro ten dobrý výsledek něco udělat. Počítejme tedy
s nejhorším, ale věřme, že to dobře dopadne.
A hlavně: Něco pro to dělejme.
Je něco, co bys rád vzkázal našim čtenářům?
(S)mějte se krásně. A je to víc na vás, než myslíte: vaše mysl, nálada a konání... Ve vašich rukou je víc, než si myslíte. Jakmile se začnete vymlouvat
na okolní svět, snižujete tím své schopnosti.
A někdy jen pouhý úsměv postačí a dodá víc energie, optimismu všem náhodným kolemjdoucím. Končím začátkem: Víc, než si myslíte!
Poslední otázka, má oblíbená: Je něco, na co bys rád odpověděl, ale nikdo se tě na to ještě nezeptal? A jak zní odpověď?
Teď už se rozhovorem bavím maximálně...
A to je dobře - to je dobrá známka dobrého rozhovoru. Snad pro všechny.
Dlouho se mne již nikdo nezeptal například: co chci být, až budu velký. Jsem za to rád. Protože to stále nevím. Ale, když nad tím přemýšlím, nejsou
v životě jen velké a nebetyčné cíle, být maximální autoritou pro svět či společnost. Někdy stačí mírně ovlivňovat dění kolem nás, být vzorem pro nejbližší, a když se zadaří i pro širší okruh lidí. Dělat maličkosti, ze kterých se skládá svět...
Tím se dostávám k pocitu po maturitě. Možná velké plány - někdy však stačí málo. A právě to kdyby udělal každý, tak výrazně změní svět.■
Rozhovor
31